Umělé rostliny: Jak se z luxusu stal největší interiérový prohřešek Čechů
Foto: shutterstock
3 min
Plastové orchideje a gumové palmy kdysi zdobily každý druhý byt. Dnes je podle průzkumu více než polovina Čechů považuje za největší interiérový prohřešek. Co se změnilo?
Reklama
Pamatuji si, jak jsem jako dítě obdivovala babiččinu umělou orchidej na parapetu. Vypadala tak dokonale – žádné uvadlé listy, žádné starosti se zálivkou. Tehdy mi připadala jako vrchol elegance. Dnes bych ji do vlastního bytu nedala ani za nic. A jak ukazují čerstvá data, nejsem zdaleka sama.
Čísla, která mluví jasně
Respondenti hodnotili různé interiérové prvky na sedmibodové škále. Umělé rostliny skončily na samém dně popularity – přes 53 procent dotázaných je zařadilo do kategorie hnus. Co je na tom zajímavé? Nejkritičtější jsou mladí lidé do 35 let a obyvatelé velkých měst. Ale ani starší generace nebo lidé z menších obcí umělou zeleň příliš nehájí – tolerance je sice o něco vyšší, ale celkový trend je jednoznačný.
Proč nám vadí něco, co jsme dříve milovali
Když se podíváme na konkrétní výtky, které respondenti zmiňovali, začne se rýsovat zajímavý obraz. Levný lesklý plast, nepřirozené barvy, chybějící detaily jako žilkování listů – to všechno působí jako křiklavé přiznání, že jde o podvrh. A pak je tu věčný problém s prachem, který se na umělých rostlinách usazuje a připomíná, že tahle zeleň nevypadá.
Psychologové mluví o takzvaném efektu uncanny valley – fenoménu, kdy něco, co se snaží napodobit živou věc, ale není dokonalé, v nás vyvolává spíše znepokojení než obdiv. „Lidé si spojují domov s bezpečím a přirozeností. Umělé rostliny jsou vnímány jako snaha o iluzi, která nepřináší žádnou skutečnou hodnotu.
Od symbolu luxusu k symbolu nevkusu
Je fascinující sledovat, jak se vnímání umělých rostlin proměnilo v čase. V osmdesátých a devadesátých letech představovaly praktické, bezúdržbové řešení. Pro mnohé byly dokonce symbolem určitého luxusu – snaha mít doma zeleň.
Bytová architektka Eva Nováková upozorňuje na vzestup takzvaného biofilního designu, který klade důraz na přítomnost živých rostlin a přírodních materiálů. „Lidé chtějí dýchat, chtějí se cítit spojeni s přírodou. Falešná rostlina tento efekt nejenže nepřinese, ale v očích mnoha působí spíše kontraproduktivně. Západní Evropa a Skandinávie tento trend zaznamenaly už dříve. Česko se nyní přidává – s mírným zpožděním, ale o to razantněji.
Co to znamená pro naše domovy
Výrobci a prodejci bytových doplňků stojí před zajímavou výzvou. Buď dramaticky zvýší kvalitu umělých produktů s důrazem na ekologické materiály, nebo se přeorientují na živé rostliny a příslušenství k jejich péči. Spotřebitelé totiž hledají autentičnost a udržitelnost – a plastová palma v rohu obýváku tyto hodnoty rozhodně nepředstavuje.
Možná je načase podívat se kritickým okem i do vlastního bytu. Ta zaprášená umělá orchidej na poličce? Podle většiny Čechů už dávno přežila svou dobu. A živá rostlina – i kdyby občas shodila list nebo vyžadovala pozornost – přináší něco, co žádný sebelepší plast nikdy nedokáže: skutečný život.
