Neandrtálci se potápěli již před 100 000 lety, dokonce měli surfařské ucho
Foto: Leeloona / Shutterstock
Podle nedávného výzkumu se neandertálci potápěli pro mušle, aby z nich vyrobili nástroje, což naznačuje, že naši „vývojoví bratranci“ využívali moře více, než se dosud předpokládalo.
Studie se zaměřuje na 171 nástrojů z mušlí, které byly nalezeny v dnes nepřístupné pobřežní jeskyni ve střední Itálii, známé jako Grotta dei Moscerini, kde se prováděl výzkum v roce 1949. Datování zvířecích zubů nalezených ve vrstvách vedle mušlových nástrojů naznačuje, že pocházejí z doby před 90 000 až 100 000 lety – tedy z doby, kdy se v západní Evropě předpokládá pouze výskyt neandrtálců.
Nepoškrábané mušle
Dříve se předpokládalo, že nástroje vznikly z mušlí, které neandertálci sbírali na pláži, kam je vyvrhly vlny. Nyní však odborníci prohlédli nástroje z mušlí mikroskopem a zjistili, že mnohé z nich nevykazují opotřebení, které by se dalo očekávat.
Zaděnka ze dna
Podle týmu téměř čtvrtina nástrojů z mušlí – všechny byly vyrobeny z ulity mlže známého jako callista chione (zaděnka hladká) a pravděpodobně se používaly jako škrabky – vykazuje povrch, který naznačuje, že byly sebrány z mořského dna, pravděpodobně s ještě živým měkkýšem uvnitř.
Paola Villaová, spoluautorka studie z Coloradské univerzity v Boulderu, uvedla, že nálezy naznačují, že neandertálci sbírali mušle při potopení do hloubky asi dvou až čtyř metrů. „Callista chione se vyskytuje v pobřežních vodách v hloubce od jednoho do 180 metrů. Neandrtálci však neměli potápěčské vybavení,“ uvedla.
Mušle měly přednost
Analýza archeologických vrstev v jeskyni ukázala, že množství nalezených kamenných nástrojů nebylo velké, což naznačuje, že jeskyně byla využívána sporadicky nebo nebyla intenzivně obývána. Tým však zjistil, že nástroje z mušlí byly častější ve vrstvách, kdy bylo kamenných nástrojů obzvláště málo, přičemž mezi možná vysvětlení patří, že neandertálci používali kámen, jen když byl po ruce, nebo že dávali přednost tenkým a ostrým hranám mušlí.
Škeble na jídelníčku?
Villaová uvedla, že není zcela jasné, zda byly škeble konzumovány s tím, že jiní měkkýši včetně mušlí byli sbíráni a pravděpodobně konzumováni.
Pemza na leštění
Tým informoval o dalším překvapení: objevu pemzy – hrudek sopečné horniny, které podle nich neandertálci pravděpodobně sbírali na pláži. Je známo, že takové kameny používali první moderní lidé mimo jiné k leštění kostěných hrotů.
Surfařské ucho
V časopise Plos One Villaová a její kolegové poznamenávají, že nová studie není první, která naznačuje, že neandrtálci se ve vodě cítili dobře. Nedávno bylo zjištěno, že měli tzv. „surfařské ucho“, kostěný výrůstek ve vnějším zvukovodu, který vzniká v reakci na opakované vystavení studené vodě nebo větru.
Studená voda stimuluje růst kostí směrem dovnitř ucha, tedy do zvukovodu. Tam se pak vytvářejí kostní výrůstky, jež ucho ucpávají a způsobují výrazné zhoršování sluchu. V principu to není nic špatného, protože organismus si tímto způsobem chrání bubínek před zimou.
Typicky se tento problém objevuje u surfařů, proto se mu říká „surfařské ucho“, v našich zeměpisných šířkách jím trpívají například kajakáři. Ale vědci z Washingtonské univerzity nyní tento jev našli také u pravěkých lidí, kteří zjevně pobývali ve studené vodě kvůli lovu ryb a mořských plodů.