Na dovolené jsem se zakoukala do plavčíka. Románek vzal nečekaný spád

Na dovolené jsem se zakoukala do plavčíka. Románek vzal nečekaný spád

Foto: Pexels

Publikováno:
5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Když jsem loni v srpnu odjížděla na dovolenou do Chorvatska, nečekala jsem nic víc než odpočinek u moře. Místo toho jsem potkala Marka – plavčíka s úsměvem, který mi úplně převrátil život. A než jsem stačila vydechnout, držela jsem v ruce pozitivní těhotenský test.

Reklama
Obsah článku
  1. Dovolená měla být únik
  2. První slova, která všechno změnila
  3. Večery, které voněly solí a svobodou
  4. Poslední den a prázdná výmluva
  5. Zpráva, která přišla týden po návratu
  6. Dva proužky, které všechno urychlily
  7. Svatba na radnici a stěhování v jednom
  8. Není to pohádka, ale je to naše

Sedím na balkóně našeho bytu v Praze, je únorové ráno a vedle mě na gauči spí Marek. Můj manžel. Plavčík z chorvatské pláže, kterého jsem před sedmi měsíci sotva znala. A pod tričkem mi roste bříško, ve kterém máme holčičku.

Kdyby mi to někdo řekl loni v létě, vysmála bych se mu do očí.

Dovolená měla být únik

Chorvatsko jsem si vybrala spontánně. Kamarádka zrušila společnou dovolenou týden před odletem, tak jsem jela sama. Potřebovala jsem vypnout – práce v PR agentuře mě vysávala, vztahy se rozpadaly ještě dřív, než pořádně začaly, a Praze jsem na chvíli potřebovala utéct.

Marek seděl na plavčíkové věži. Všimla jsem si ho hned první den. Opálený, blonďaté vlasy a ten typický uvolněný pohyb člověka, který žije u vody. Ale nebrala jsem to vážně. Byl mladší – pětadvacet, já devětadvacet. Navíc plavčík. V hlavě mi automaticky naskočilo: letní flirt, nic víc.

Jenže Marek nebyl klišé.

První slova, která všechno změnila

Třetí den u moře jsem plavala dál, než jsem měla. Proud mě stáhl a najednou jsem nevěděla, jak se dostat ke břehu. Nezpanikařila jsem, ale cítila jsem, že mi docházejí síly. A pak se vedle mě objevil on.

„Hele, klid. Drž se mě za ramena a nech se vést,“ řekl úplně v pohodě, bez té teatrální hrdinské pózy. Dovezl mě zpátky, posadil na lehátko, přinesl vodu.

„Jsi v pohodě? Vypadáš bledě,“ zeptal se a já poprvé viděla, že se opravdu zajímá. Ne jako plavčík. Jako člověk.

Začali jsme si povídat. A nepřestali jsme.

Večery, které voněly solí a svobodou

Marek měl směny do šesti večer. Pak chodil za mnou na pláž nebo jsme se potkávali v malé konobě u přístavu. Mluvili jsme o všem – o jeho životě u moře, o mé práci v Praze, o tom, co chceme, co nechceme, co nás štve, co nás baví.

Nebyl to povrchní kecy. Marek byl chytrý, měl nadhled. Studoval v Záhřebu ekonomii, plavčíkoval jen přes léto. Chtěl cestovat, možná otevřít vlastní byznys. Nebyl to bezstarostný surfař bez plánu, jak jsem si na začátku myslela.

A pak přišla ta noc. Seděli jsme na molu, nohy ve vodě, nad námi milion hvězd. Políbil mě. A já věděla, že to není jen dovolená.

Poslední den a prázdná výmluva

Když jsem balila kufr, měla jsem slzy v očích. Marek přišel ráno, než odjel na směnu.

„Nechci, abys odjela,“ řekl a já jsem nevěděla, co na to. Bydleli jsme v jiných zemích. Já měla práci, byt, život. On měl moře.

„Tak co budeme dělat?“ zeptala jsem se.

„Nevím. Ale nechci, aby to tady skončilo,“ odpověděl.

Vyměnili jsme si čísla. Slíbili, že se ozveme. Věděla jsem, že to zní jako tisíc jiných letních slibů, co se nikdy nenaplní.

Zpráva, která přišla týden po návratu

Byla jsem zpátky v Praze, v práci, v rutině. A Marek mi psal. Každý den. Ráno, večer, mezi směnami. Volali jsme si. Hodiny a hodiny. Smáli jsme se, mlčeli jsme, i to mlčení bylo příjemné.

A pak mi napsal: „Přijedu za tebou. Koncem září. Chci tě vidět.“

Přijel. Strávil v Praze týden. A bylo to ještě lepší než v Chorvatsku. Chodili jsme po městě, vařili jsme spolu, leželi na gauči a jen si povídali. Nebyla to zamilovaná euforie. Byla to jistota.

Dva proužky, které všechno urychlily

V říjnu jsem měla zpoždění. Nečekala jsem nic dramatického – stres, změna, emoce. Ale pro jistotu jsem si koupila test.

Pozitivní.

Seděla jsem na záchodě a zírala na ty dva proužky. V hlavě mi běželo tisíc scénářů. Co řeknu Markovi? Co řeknu rodičům? Co udělám?

Zavolala jsem mu večer. Třásla se mi ruka.

„Marku… jsem těhotná,“ řekla jsem rovnou.

Chvíli ticho. A pak: „Dobře. Tak se stěhuji.“

Nečekala jsem to. Vůbec. Myslela jsem, že se lekne, že bude potřebovat čas. Ale Marek byl rozhodnutý okamžitě.

Svatba na radnici a stěhování v jednom

Marek se přestěhoval do Prahy začátkem listopadu. Sbalil si dva kufry a přijel. Našel si práci – nejdřív v jednom fitness centru jako trenér plavání, teď dělá v logistice, baví ho to. Učí se česky, má talent na jazyky.

Vzali jsme se v prosinci. Na radnici, jen my dva a svědci. Rodiče to vzali překvapivě v pohodě – moji i jeho. Asi viděli, že to myslíme vážně.

Teď bydlíme v podnájmu v Praze 8, hledáme větší byt. Za tři měsíce se nám narodí dcera. Jméno už máme – Mia.

Není to pohádka, ale je to naše

Nejsou to samozřejmě jen růžové brýle. Marek má někdy nostalgii po moři. Já mám strach, jestli to všechno zvládneme. Máme unavené večery i pochybnosti.

Ale když se ráno probudím a vidím ho vedle sebe, vím, že jsem udělala správně. Nebyla to ukvapená hloupost. Byla to odvaha.

Někdy stačí skočit. A věřit, že ten druhý skočí taky.

„Nikdy jsem neplánovala, že se vdám za plavčíka z dovolené. Ale taky jsem neplánovala, že potkám člověka, se kterým budu chtít sdílet všechno – i ten strach z neznáma.

pozn. redakce: Tento příběh vychází ze skutečné události. Použité fotografie a videa mají pouze ilustrační charakter. Zažili jste něco podobného? Pošlete nám prosím svůj příběh do redakce.

Reklama
Zdroj článku:
Autorský text

Možná jste zmeškali

Dlouhé vlasy, krátký rozum. Toto Kosmas napsal do legendy o kněžně Libuši

Dlouhé vlasy, krátký rozum. Toto Kosmas napsal do legendy o kněžně…

Kněžna Libuše z všeobecně známých pověstí je jednou z osobností, na níž se zakládá identita českého národa. Prorokovala prý slávu naší metropole, přivedla na trůn přemyslovskou dynastii. Avšak její skutečná identita zůstává zahalena tajemstvím.

Staroslovanský bůh Radegast - bůh, který miloval pohostinnost

Staroslovanský bůh Radegast - bůh, který miloval pohostinnost

Radegast byl staroslovanský bůh, symbol Beskyd a Valašska a jeho jméno znamenalo: ten, kdo je rád přijímán jako host. Proto měl v oblibě návštěvy mezi obyčejnými lidmi, v přestrojení se nechal hostit a za pohostinnost se uměl lidem štědře odměnit.

Ryby pršící z nebe jako nový internetový hit: Věda se k tomuto jevu nestaví negativně, existuje jednoduché vysvětlení

Ryby pršící z nebe jako nový internetový hit: Věda se k tomuto jevu…

Začalo to jako obyčejná procházka jednoho muže, která není ničím zvláštní. Avšak brzy se vše změnilo. Z nebe začaly pršet ryby a padaly na promočenou cestu. Je něco takového vůbec možné?

Zápach linoucí se z pražských ulic byl schopen zastavit i tureckou expanzi

Zápach linoucí se z pražských ulic byl schopen zastavit i tureckou…

Pražané bojovali proti všudypříromnému zápachu vskutku kuriozně. Kupovali pokojové rostliny z dovozu a hojně jimi vybavovali své domovy. Když to nepomáhalo, nastoupilo pálení nejrůznějších vonných koření či pryskyřic, které měly provonět vzduch. Proti pražskému puchu a nehygienickým podmínkám se ale bojovalo jen ztěžka. Odkud se v matičce měst tak odporný zápach vzal?

Proč se v němých filmech lidé pohybovali tak rychle a ztřeštěně

Proč se v němých filmech lidé pohybovali tak rychle a ztřeštěně

Němý film je film bez synchronizovaného zvuku, obecněji bez slyšitelných dialogů. Ačkoli němé filmy zprostředkovávají vyprávění a emoce vizuálně, různé dějové prvky, jako je prostředí, doba nebo klíčové dialogy mohou být v případě potřeby zprostředkovány pomocí mezititulků. Nám jde ale tentokrát o pohyb, a to rychlejší, než který známe z dnešních filmů.

Ústa Eskymaček pracovala téměř bez ustání. Žvýkaly kůže namáčené v sudu s močí, kterými se poté zdobily evropské paničky

Ústa Eskymaček pracovala téměř bez ustání. Žvýkaly kůže namáčené v…

„Zatímco muži tráví většinu času na moři, zůstávají ženy ponejvíce doma v obydlích. Tam bychom je zpravidla našli zaměstnané pilnou prací na tom nebo onom – opak mužů, kteří, když jsou doma, nejraději nedělají nic jiného, než jedí, lenoší, vypravují historky a vyspávají…“

Co kdybychom přestali chodit do práce? Klasická životní náplň lidstva se razantně mění

Co kdybychom přestali chodit do práce? Klasická životní náplň lidstva…

Nastává čas, kdy nebudeme muset chodit do práce? Zatím většinu našeho života a času na této planetě upíráme práci. Může se stát, že bude zabírat méně času a prostoru v našem životě? A co budeme dělat místo toho? Možná budeme jednou vzpomínat na dobu, kdy jsme denně vstávali do práce, jako se dnes učíme o středověku. V učebnicích bude tato éra popisována jako období, kdy lidstvo plýtvalo životy bezdůvodně. Můžeme se dočkat doby, kdy práce nebude nutností?

Slovanských bohů je opravdu hodně a liší se svými jmény podle toho v jakých místech a dobách byli oslavováni

Slovanských bohů je opravdu hodně a liší se svými jmény podle toho v…

Naši předci, Slované, měli již v dobách prvního osídlení české kotliny, velice propracovanou mytologii plnou bohů a strašidelných postav, které dodnes známe z klasických českých pohádek. Vodník, bludičky, čarodějnice, polednice nebo vlkodlaci nejsou tedy výmyslem českých spisovatelů z 19. století, ale faktem, kterým byli již v dobách pravěkých strašeny malé děti.

Mezi mýty a realitou: Pravda o Jesenických čarodějnických procesech

Mezi mýty a realitou: Pravda o Jesenických čarodějnických procesech

Pojďme společně poodhalit pravdu o Jesenických čarodějnických proces, kterou skrývají méně známé příběhy z historie Moravy.

Nejstarší bitva na území Evropy: Jak se válčilo v době bronzové

Nejstarší bitva na území Evropy: Jak se válčilo v době bronzové

Evropa je kontinent poznamenaný válkami. Až donedávna přitom zůstávala tajemstvím bitva, která je dnes považována za nejstarší evropský konflikt. Odehrála se navíc prakticky za našimi humny – v údolí Tollense na území dnešního Německa.

Doporučené články

Polabí: Do Polabí se vloudila jako šedá myška a teď je ochotná rozbít i spokojenou rodinu

Polabí: Do Polabí se vloudila jako šedá myška a teď je ochotná rozbít i spokojenou rodinu

Simona Lewandowska jako maminka, kterou mateřství zaskočilo. Nový film ukáže neobvyklou rodinu

Simona Lewandowska jako maminka, kterou mateřství zaskočilo. Nový film ukáže neobvyklou rodinu

Nešťastná nehoda v divadle připravila českého herce o oko. Dnes hraje i řídí auto bez omezení

Nešťastná nehoda v divadle připravila českého herce o oko. Dnes hraje i řídí auto bez omezení

Ulice letos končí. Ani tentokrát nepřinese vánoční speciál

Ulice letos končí. Ani tentokrát nepřinese vánoční speciál

Petra Černocká na vrcholu slávy i na dně: Dívka na koštěti jí otevřela svět, krátce nato přišla o dítě a rozpadlo se jí manželství

Petra Černocká na vrcholu slávy i na dně: Dívka na koštěti jí otevřela svět, krátce nato přišla o dítě a rozpadlo se jí manželství

Reklama