Králové měli levobočky docela běžně. Ale královna s nemanželským dítětem, to byla rarita
Foto: Public domain, Wikimedia commons
5 min
Krásná a vášnivá Kunhuta, manželka Přemysla Otakara II. a matka krále Václava II., byla jednou z nejvýznamnějších českých středověkých královen. Zároveň nechvalně proslula svým společensky nepřijatelným mileneckým poměrem se Závišem z Falkenštejna.
Reklama
Kunhuta – manželka krále železného a zlatého
Kunhuta Uherská (nebo také Haličská) se narodila asi roku 1245. Přesné datum jejího narození není znám – u dívek nebyl důležitý, protože se nepředpokládalo, že by vládly. Navíc ve středověku bylo důležitější datum úmrtí významných osob, které se zanášelo do nekrologií a v dalších letech se připomínalo jeho výročí.
Šestnáctiletá Kunhuta byla v roce 1261 v rámci sňatkové politiky provdána za dvakrát staršího českého krále Přemysla Otakara II. Přemysl byl již v minulosti jednou ženatý, ze sňatku s přestárlou Markétou Babenberskou však nevzešel žádný potomek. Úděl Kunhuty byl tedy jasný – porodit syna, což se nakonec podařilo. Kunhuta měla s Přemyslem asi 6 dětí, z nichž se dospělosti dožili Kunhuta, Anežka a nejmladší Václav, následník trůnu.
Krásná, věrná a milující družka?
Historička Eva Doležalová Kunhutu popsala: „Byla to výjimečná žena, věrná družka a manželka Přemysla Otakara II., která s ním zažila vrchol i pád.“ Kunhuta měla být dle středověkých kronik velmi půvabná a temperamentní.
S Kunhutou souvisejí také zápisky v Dikcionáři mistra Bohuslava. Jedná se o dopisy Kunhuty určené králi Přemyslovi, které pravděpodobně vznikly jen jako cvičební texty a nikdy nebyly odeslány. Pokud je na jejich obsahu alespoň špetka pravdy, chovala Kunhuta ke svému choti velmi vřelé city: „Čekalo, čekalo srdce naše s radostí na návrat Váš. K jeho uvítání rozhodly jsme se s touhou v srdci i v duši pospíšiti vstříc na místo i v den, na které jste ustanovil, že po prvé vstoupíte na pomezí Čech…“
Kunhuta vdovou
Ať už byl vztah mezi Kunhutou a Přemyslem jakýkoliv, skončil v roce 1278 Přemyslovou smrtí v bitvě na Moravském poli, kde válčil proti Rudolfovi Habsburskému. Ovdovělé Kunhutě se rázem otočil život vzhůru nohama. Následník trůnu Václav byl teprve sedmiletý, a proto bylo nad českými zeměmi uvaleno regentství. Kunhuta i se synem byli internováni na hrad Bezděz, odkud královna časem utekla na Opavsko. Zde se záhy setkala se svou osudovou láskou…
Kunhuta milenkou
Kunhuta Záviše potkala pravděpodobně kolem roku 1280 v Hradci nad Moravicí, kde si zřídila svůj dvůr. Historici však připouštějí, že jej královna mohla znát již z minulosti z Prahy. Záviš z Falkenštejna byl český šlechtic z mocného jihočeského rodu Vítkovců. Údajně měl být velmi pohledný, podmanivý muž, rytířských způsobů a uměl i veršovat. Není tedy divu, že se do něj vášnivá Kunhuta brzy zamilovala a učinila z něj velitele své družiny.
Milenecké vztahy nebyly tehdy lidmi příliš odsuzované. To se ale netýkalo románků ovdovělých královen, které měly věnovat svůj čas truchlení v ústraní a dožít život v klášteře. Královna své situaci nijak nepomohla ani nemanželským synem Ješkem (* asi 1282). Vztah Kunhuty s nižším šlechticem Závišem byl vnímán jako společensky nepřístojný, což podnítilo vznik a rozšíření mnoha pomluv.
Pikantní středověké klevety i narážky z kronik
Jedna ze středověkých klevet týkající se Kunhutina mileneckého poměru se Závišem tvrdí, že Kunhuta krále Přemysla Otakara II. vyprovokovala k účasti v bitvě na Moravském poli. Přemysl měl údajně padnout zradou Záviše z Falkenštejna, protože král byl tehdy ve sporu s Vítkovci o jihočeská území.
Další pikantností je okolnost, že Kunhuta si měla brzy po Přemyslově smrti přivést svého milence Záviše na zděděný hrad Svojanov, který leží na pomezí Čech a Moravy. Hrad nechal postavit Přemysl Otakar II. pro potřeby ochrany nedaleké zemské stezky. Dle pověsti se tu také měl narodit její nemanželský syn.
Ve Zbraslavské kronice najdeme tuto poznámku: „...jeden šlechtic z Čech, jménem Záviš...po smrti krále Otakara navštívil královnu Kunhutu pobývající na Moravě a začal jí býti nad ostatní rytíře ne tak v službách ochotnější, jako v rozmluvách důvěrnější... Ale že mysl ženy tak snadno podléhá změnám, královna, jak říkají, ošálena od něho jakýmisi úskoky kouzelného umění, milujíc jej velmi prudce, brzy se snažila mu zalíbiti, odpustila mu ze srdce jeho provinění proti královi a ustanovila ho v denní družině svého dvora přednějším před ostatními...Záviš pozoruje, že nalezl v očích královniných milost, zatoužil po vyšších věcech a vzbudil v srdci královnině lásku k sobě, obelstiv ji nějakými černokněžnickými pokusy…“
Návrat do Prahy
V roce 1283 se Kunhuta mohla konečně vrátit do Prahy, kde se setkala se svým dvanáctiletým synem Václavem. Pravděpodobně v roce 1285, když už byly jejich nemanželskému synovi 3 roky, se nechala Kunhuta se Závišem oddat. Sňatek byl možná posledním přáním tehdy již vážně nemocné Kunhuty. Ještě týž rok ve věku asi 40 let zemřela na tuberkulózu.
