Lekavý psík, který neštěká a zabírá obydlí
Foto: Shutterstock
3 min
Psík mývalovitý neboli mývalovec kuní je psovitá šelma, jejíž výskyt byl u nás poprvé zaznamenán na severní Moravě v roce 1963. Když ho potkáte v lese, první co vás napadne, je, že jde o uprchlého mývala. Psík mývalovitý, jak už jeho název napovídá, je skutečně mývalovi velmi podobný.
Reklama
Na rozdíl od mývala nemá nikdy příčně pruhovaný ocas a přesto, že je to psík, neumí štěkat. Psík mývalovitý byl vysazen jako lovná zvěř pro svou kvalitní kožešinu a chutné maso na západ Ruska a odtamtud se postupně rozšířil do Skandinávie, Finska a střední Evropy.
Šelma
Nejde o žádného drobečka, ale o středně velkou psovitou šelmu, která nekontrolovatelně dobývá Evropu. Bývá ještě nazýván mývalovec kuní, ale protože jde o psovitou šelmu, je první název přesnější. Je ale extrémně plachý, někdy dovede vylekat i sám sebe.
Zavalitý s maskou
Psík mývalovitý je ale na rozdíl od medvídka mývala mnohem zavalitější, na nižších nožkách. Má ale mývalům nápadně podobnou masku na obličeji. I s ocasem může měřit 80 centimetrů a na podzim, před zimním spánkem, může vážit až deset kilogramů.
Ceněný kožíšek
Má velmi dlouhou, kvalitní kožešinu, pro kterou je i loven. Kromě výrazné masky disponuje však v celku nenápadným šedohnědým zbarvením se světlejším břichem a černýma nohama. Na rozdíl od mývala nemá nikdy příčně pruhovaný ocas.
Mýval není psík mývalovitý
S medvídkem mývalem (mývalem severním) se ve volné přírodě u nás lze setkat prakticky velmi výjimečně. Mýval patří mezi medvídkovité šelmy, pochází ze Severní Ameriky a do Evropy byl dovážen v minulosti za účelem chovu a do volné přírody se dostal spíše nedopatřením. Jeho charakteristické chování při přijímání potravy vyjadřuje dobře i slovenský název „medvedík čistotný“.
Život a obživa
Psík se odlišuje i způsobem života a obživy. Nedrží se tak vodních toků a potravu si šikovnými tlapkami neumývá. Zejména v jarních měsících může působit škody na snášce a na mláďatech líhnoucích se ptáků. Je velice plodný, rodí se až 15 mláďat.
Obydlí nebuduje
Obvykle obývá noru. Jelikož je ale pracné ji vyhrabat, použije raději nějakou stávající, odkud její obyvatele jednoduše vyžene. Většinou lišku nebo jezevce.
Velkoměsta mu nevadí
Na Dálném východě se nastěhoval už i do velkoměst. Běžně žije například v Tokiu, kde mu říkají tanuki neboli nesprávně jezevec.
Musíte na úřad
Pokud by někdo chtěl chovat jako zájmové zvíře mývala či psíka mývalovitého, musí vyhovět vyhlášce stanovící druhy zvířat vyžadující zvláštní péči. To znamená, že by tento svůj úmysl měl nahlásit místně příslušné krajské veterinární správě, která zkontroluje, zda mají chovaná zvířata odpovídající podmínky a chov, splní-li podmínky, povolí. A samozřejmě musí chovatel zabránit úniku zvířat do volné přírody.
Pozor, nemazlíček
Jako domácí mazlíček lépe „poslouží“ mýval, i když ho nenaučíte mazlit se. Je však třeba si uvědomit, že se nemusí dobře snášet s dalšími členy domácnosti, například se psy, či kočkami, ale ani s malými dětmi, proto není dobré jej nechávat bez dozoru.
