Tady si důchodci žijí jako páni. Důchod mají ještě o 1000 eur vyšší než v Německu, ale nenapadlo by vás to
Foto: Pexels
4 min
Zatímco čeští důchodci remcají při pohledu na důchody svých německých vrstevníků, Němci se závistí hledí na Rakušany. Rakouské důchody jsou měřitelně vyšší než německé. Za rozdílem ale stojí víc než jen štědřejší stát.
Reklama
Německá politika se k otázce vrací stále častěji: proč mají senioři za jižní hranicí na účtu citelně víc? Čísla jsou na první pohled provokativní. Rozdíl dosahuje stovek eur měsíčně a v některých skupinách se blíží až tisícovce. Srovnání přitom nemusí být tak přímočaré, jak vypadá.
Čísla, která v Německu vyvolávají otázky
Podle rakouské státní penzijní pojišťovny dosáhl průměrný starobní důchod v roce 2025 u mužů 2 434,77 eura měsíčně, u žen pak 1 705,26 eura. Německá penzijní pojišťovna (DRV) uvádí k 1. červenci 2025 průměr pro pojištěné důchodce 1 208 eur. Muži v Německu pobírají zhruba 1 390 eur, ženy 1 016 eur.
Rozdíl navíc zvětšuje jedna drobnost, kterou německá debata často opomíjí. V Rakousku se starobní penze vyplácí čtrnáctkrát ročně: k dvanácti běžným platbám přibývají dvě mimořádné, zpravidla na jaře a na podzim. Roční výsledek je tak ještě příznivější, než naznačuje měsíční průměr.
Rakouské důchody porostou i dál. Po navýšení o 2,7 procenta v roce 2026 u celkových důchodových příjmů do 2 500 eur se podle rakouského parlamentu v roce 2027 zvýší penze o 2,95 procenta u příjmů do 6 930 eur. Nad touto hranicí je přidáno pevných 204,44 eura. Referenční sazby pro vyrovnávací příplatky, které zajišťují existenční minimum, vzrostou o 3,3 procenta.
Kde se systémy opravdu liší
Podle německé penzijní pojišťovny je klíčová šíře systému. Rakouský povinný systém zahrnuje téměř všechny výdělečně činné osoby za srovnatelných podmínek. V Německu existují oddělené světy: většina osob samostatně výdělečně činných do zákonného pojištění povinně nezapadá a státní úředníci mají vlastní zaopatření. Do statistiky zákonných penzí se tak nedostanou právě skupiny, které mohou mít odlišné příjmy.
Druhým faktorem jsou odvody. Rakouští zaměstnanci a zaměstnavatelé dohromady posílají na důchody 22,8 procenta hrubé mzdy, v Německu je to 18,6 procenta. V Rakousku nese větší díl zaměstnavatel (12,55 procenta, zaměstnanec 10,25), v Německu se platí přesně napůl, po 9,3 procenta.
Třetí rozdíl se týká vstupní laťky. Pro vznik nároku na důchod je v Rakousku nutných 15 let pojištění, v Německu jen pět. Podle německé penzijní pojišťovny právě krátké pojistné kariéry statisticky stahují německý průměr dolů. Člověk, který platil deset let, by v Rakousku důchod nedostal vůbec, v německé statistice ale zůstává jako velmi nízká penze.
K tomu patří i daně. Rakouské penze podléhají zdanění v plném rozsahu, přičemž úpravy ve formě bonusů a srážek jsou naopak štědřejší v Německu. Vyšší hrubé číslo tedy ještě neznamená stejně vyšší čistou částku.
Dá se rakouský model přenést?
Odborníci upozorňují, že přímé srovnání je zavádějící. Podle dat rakouského ministerstva sociálních věcí čerpá většina tamních seniorů převážnou část příjmu z prvního, státního pilíře. V Německu hraje větší roli doplňkové zaměstnanecké a soukromé spoření. Liší se také daňové zákony, individuální pojistné historie i způsob statistického vykazování.
Debata o tom, zda by se Rakousko mělo stát vzorem pro německé reformy, se podle očekávání protáhne i do roku 2026. Zastánci ukazují na jednotný systém, do něhož spadají zaměstnanci, živnostníci i státní úředníci. Kritici namítají, že model nelze jednoduše přenést, protože oba systémy se v průběhu dějin vyvíjely odlišnou cestou.
Rakouský příklad má ale i svou cenu: vyšší odvody, delší nutnou dobu pojištění a postupně rostoucí věk odchodu do penze. Pro muže činí standardní věk 65 let a u žen se od roku 2024 po malých krocích zvedá z 60 na 65. Zůstává tedy otázka, jestli by německá společnost byla ochotna zaplatit stejnou cenu za stejné výhody.
