Johann Petursson: Vikinský obr, který se stal hvězdou

Johann Petursson: Vikinský obr, který se stal hvězdou

Foto: ypsg2008 / Depositphotos

Publikováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Obři jsou častými hosty v pohádkách a fantasy, kde zpravidla hrají zápornou roli. Ve skutečném životě to tak nefunguje. Lidé obdaření gigantickou výškou mají osudy, které se svou poutavostí vyrovnají románům.

Muž, který překonal rekord... a ztratil ho

Kdo je největší muž na světě, který kdy žil? V současnosti prvenství drží Robert Wadlow, který měřil 272 centimetrů. Ale ještě před ním tu byl jiný opravdový obr, Johann Petursson. Ačkoliv Robert Johannův rekord překonal ještě během jeho života, z nich dvou to byl Johann, který zanechal v dějinách viditelnější stopu.

Petursson se narodil 9. února 1913 na Islandu. Pocházel z rodiny s devíti dětmi, z nichž byl třetí nejstarší. Na rozdíl od svých sourozenců Johann jako jediný dosáhl obří výšky. Až do patnácti let rostl normálním tempem, ale poté se jeho růst rapidně zrychlil. Ve dvaceti letech již měřil 234 centimetrů a nosil boty o velikosti 42 centimetrů.

Johann díky své povaze zaháněl všechny stereotypy o zlých obrech. K ostatním lidem byl laskavý. Zejména děti ho milovaly, protože je rád nosil na ramenou, když o to požádaly. Během dospívání se Johann díky své přátelské a společenské povaze těšil oblibě a jeho výška v Dalviku, kde žil, nebudila mezi místními pozdvižení. Bohužel měla i stinnou stránku – zabránila mu získat práci v okolí domova. Ne že by ho nikdo nechtěl zaměstnat, příčina byla daleko prozaičtější. Johann se jednoduše do maličkých místních obchůdků a podniků nevešel.

Kariéra v kabaretech

Poté, co pochopil, že mu doma kariérní pšenka nepokvete, se Johann v roce 1934 rozhodl vydat na zkušenou do světa. V Dalviku byli na jeho výšku zvyklí, ale v ostatních městech či zemích by snadno mohl vydělat peníze tak, že by se předváděl lidem. 

Johann si to spočítal dobře a jeho plán vyšel. Cestoval napříč Evropou a vystudoval v kabaretech společně s dvěma trpaslíky, což mezi nimi vytvářelo zajímavý kontrast. Jeho miniaturní partneři hráli na obdobně malé akordeony, zatímco Johann stál mezi nimi a hrál na obrovské hudební nástroje.

Reklama

Jejich vystoupení úspěšně pokračovalo po několik let. Do cesty mu vstoupila až druhá světová válka. Johann uvízl v Kodani a živil se prací v loděnici. Kvůli své výšce nemohl narukovat – nepřátelští vojáci by ho okamžitě sestřelili.

Z lodníka opravdovou celebritou

Johannova hvězdná kariéra s válkou neskončila. Ba naopak se po skončení konfliktu ještě více rozjela. V roce 1948 se přidal k zavedenému seskupení Ringling Bros a Barnum & Bailey. Začal pobírat plat 200 dolarů týdně, což na tehdejší dobu byly slušné peníze. Další přivýdělek získal díky prodávání suvenýrů v podobě obřích prstýnků. 

Ringling Bros. Johann krátce poté opustil a přidal se k show Glena Portera. Byl to právě Porter, který z Johanna učinil opravdovou hvězdu. Věděl, že Johann pochází z Islandu, tak pro něj vyrobil vikinský kostým a obří helmu. A ejhle – Vikinský obr byl na světě!

Lesk stříbrného plátna

Na rozdíl od jiných lidí s gigantismem (poruchou růstu vyznačující se nadměrnou výškou) se Johann těšil dobrému zdraví a vyznačoval se velkou sílou. Kromě toho byl i prohnaným a mazaným podnikatelem. Vytvořil putovní show, v níž byl jedinou atrakcí, a za pět let práce zvládl našetřit enormních 50 tisíc dolarů!

Jeho úspěch se zúročil, když se Johann propracoval až na plátna, která znamenají svět. Účinkoval v celkem pěti filmech, ale i to stačilo, aby se zapsal do dějin kinematografie. Objevil se například v Prehistoric Women (1950) po boku krásky Jayne Mansfieldové. V témže roce si dal pauzu a znovu se k filmům vrátil až o třicet let později díky snímku Carny. Šlo o jeho poslední dílo, pokud nepočítáme dokumentární film Being Different, který vznikl o rok později.

Tou dobou už se Johann blížil ke konci svého života. Jeho zdraví se začalo zhoršovat a 26. listopadu 1984 zemřel v rodném Dalviku ve věku 71 let. Ve městě později na jeho památku otevřeli muzeum.

Reklama
Reklama