Jak vlastně vypadá odvrácená strana Měsíce? Je úplně jiná než ta, kterou vidíme
Foto: Unsplash
3 min
Každou jasnou noc se díváme na stejnou tvář. Měsíc nám ukazuje vždy tutéž polokouli, protože jeho vázaná rotace způsobuje, že se otočí kolem osy přesně za dobu jednoho oběhu kolem Země. Druhá strana tak lidem zůstávala po celé tisíce let skryta a o jejím vzhledu se jen spekulovalo.
Reklama
Teprve v roce 1959 ji zachytila sovětská sonda Luna 3. Snímky překvapily vědce i širokou veřejnost. Místo známých tmavých skvrn se objevil světlý, hrubý povrch posetý spoustou drobných kráterů. Jako by šlo o jiné těleso.
Dvě tváře jednoho tělesa
Povrch planet a měsíců formuje řada vnitřních i vnějších vlivů, a přesto by člověk čekal, že výsledek bude zhruba vyrovnaný. Měsíc ale tuto logiku porušuje. Na jedné straně vidíme rozlehlé tmavé plochy, na druhé téměř nic. Astronomové si s tím dlouho nevěděli rady.
Tmavým oblastem se dodnes říká měsíční moře. Název pochází ze 17. století, kdy část badatelů věřila, že na Měsíci opravdu leží oceány a že se od okolí liší jen barvou. Dnes víme, že žádná voda tam není. Tmavé plochy tvoří utuhlá bazaltová láva bohatá na železo.
Zásadní otázka tedy zní jinak: odkud se tolik lávy vzalo a proč se rozlila téměř výhradně po jedné polokouli? Odpověď se podle výzkumníků skrývá na té straně, kterou ze Země nikdy neuvidíme.
Jizva po srážce z doby před miliardami let
Klíčem má být pánev South Pole-Aitken poblíž jižního pólu odvrácené strany. S průměrem kolem 2 600 kilometrů a hloubkou přibližně 8 kilometrů jde o největší impaktní kráter na Měsíci a jeden z největších ve sluneční soustavě. Vznikl zásahem obřího asteroidu zhruba před 4,3 miliardy let.
Pozornost si pánev znovu získala před několika lety. Pod jejím dnem se totiž ukrývá nezvykle velké množství kovových prvků. Vedoucí výzkumu, profesor Peter B. James z americké Baylor University, to popsal slovy: „Vypadá to, jako by se velké těleso s jádrem ze železa a niklu zabořilo hluboko pod měsíční povrch a zůstalo tam až do současnosti.“
Pokud má pravdu, Měsíc v sobě miliardy let nese zbytky cizího tělesa, které se do něj kdysi zaryla a už se nikdy neměla šanci vrátit do vesmíru.
Co taková srážka způsobila na opačné straně? Planetolog Matt Jones z Brownovy univerzity s kolegy vytvořil počítačovou simulaci nárazu. Výsledek je překvapil: dopad na jihu odvrácené strany by silně zasáhl právě přivrácenou polokouli.
„Uvolnil by se masivní oblak tepla, který by se šířil napříč Měsícem na jeho přivrácenou stranu a zanesl by sem prvky produkující teplo. To by pak na přivrácené straně způsobilo tání pláště a podpořilo vulkanickou činnost, která za sebou zanechala takzvaná moře,“ vysvětluje Matt Jones.
Výsledek odpovídá tomu, co vidíme dnes: na jedné straně gigantický kráter, na druhé rozlehlé plochy ztuhlé lávy. Měsíc by tak vypadal přesně tak, jak ho známe.
Odvrácenou stranu Měsíce si můžete prohlédnout ve videu:
Záhada, která láká další výpravy
Odvrácená strana přestala být jen bílou skvrnou na mapě. V roce 2019 na ní poprvé v historii měkce přistála čínská sonda Čchang-e 4, a to přímo v pánvi South Pole-Aitken. Další data a vzorky mohou ukázat, zda simulace odpovídá skutečnosti.
Zůstává tak otázka, kolik dalších vlastností našeho nejbližšího souputníka je jen otiskem jediné prastaré katastrofy. A co všechno se ještě skrývá pod povrchem, který jsme dosud nespatřili na vlastní oči?
