Vědcům z NASA spadla brada. Na Měsici se objevila podivná věc
Foto: Pexels
3 min
Vědci z NASA zaznamenali na Měsíci vznik kráteru o průměru 222 metrů. Vznikl mezi dubnem a květnem 2024 po dopadu tělesa velikosti třípodlažního domu. Jde o největší nově vzniklý kráter, který kdy lidstvo přímo zdokumentovalo.
Reklama
Obří kráter vznikl před dvěma lety
Mezi 11. dubnem a 22. květnem 2024 se v blízkosti východního okraje Měsíce vytvořil kráter pojmenovaný McGetchin. Jeho průměr dosahuje přibližně 222 metrů – zhruba jako dvě fotbalová hřiště vedle sebe. Hloubka činí 43 metrů.
Odborník na zpracování snímků Robert Wagner si neobvyklé změny všiml 24. října 2025, když analyzoval záběry z kamery sondy Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Jde o vůbec největší nově vzniklý kráter, jaký lidstvo v naší sluneční soustavě přímo zdokumentovalo.
Kráter dostal jméno po geologovi Thomasi R. McGetchinovi, který během programu Apollo školil astronauty v terénní geologii.
Útok z vesmíru bez varování
Za vznikem kráteru stojí srážka s kometou nebo asteroidem o velikosti odpovídající tří až šestipatrovému domu. Těleso narazilo do povrchu plnou rychlostí, protože Měsíc na rozdíl od Země nemá hustou atmosféru, která by dokázala kosmické návštěvníky zbrzdit či spálit.
Srážky takového rozsahu jsou na Měsíci mimořádně vzácné. Vědci odhadují, že k podobně silnému dopadu dochází maximálně jednou za sto let.
Síla nárazu byla tak obrovská, že vyvržený materiál a otřesy narušily měsíční povrch do vzdálenosti přesahující 100 kilometrů od samotného kráteru.
Zářivá skvrna prozradila místo dopadu
Wagner využil specializovaný program, který porovnává starší a novější snímky měsíčního povrchu. Díky tomu zachytil nápadně světlou skvrnu obklopenou tmavým prstencem – typický otisk materiálu rozptýleného při nárazu.
Protože vzorec rozptýleného materiálu byl neobvykle rozsáhlý, bylo mnohem snazší ho identifikovat než stopy po menších dopadech. Následně vědci nasadili kameru s vyšším rozlišením, která umožnila přesně změřit rozměry a tvar nového útvaru.
Podivné ochlazení v okolí kráteru
Teplotní senzor sondy nazvaný Diviner odhalil další zajímavost. Oblast o šířce zhruba 6,4 kilometru kolem kráteru je během měsíční noci o 9 stupňů Celsia chladnější než okolní povrch.
Příčinou je narušení vrstvy regolitu – prašného a kamenitého pokryvu měsíčního povrchu. Náraz rozvolnil tuto vrstvu, čímž ztratila schopnost udržet teplo. Po západu Slunce proto dotčená oblast mnohem rychleji vychladne.
Důležité varování pro budoucí mise
Pozorování ukazují, že důsledky dopadu sahají daleko za hranice samotného kráteru. Pro plánované lunární mise má tento poznatek zásadní význam.
Rozvolněná povrchová vrstva může výrazně ovlivnit pohyb měsíčních vozidel a přilnavost jejich kol. Inženýři tak musí počítat s tím, že terén v okolí čerstvých kráterů bude méně stabilní a hůře sjízdný.
Výsledky výzkumu publikoval vědecký časopis Science Advances ve dvou samostatných studiích.
