Červi žijící poblíž Černobylu se stali odolnými vůči záření. Další studie by mohla pomoci s výzkumem rakoviny
Foto: NewAfrica / Depositphotos
3 min
Háďátka jsou drobní červíci, které potkáme většinou v půdě. Pro svůj jednoduchý genom a rychlý rozmnožovací cyklus jsou oblíbeným cílem mnoha studií. Nový výzkum potvrdil, že jejich genetická výbava je dokáže ochránit i před radioaktivním zářením.
Reklama
Zóna smrti
Bývalou jadernou elektrárnu Černobyl zná snad každý. Leží na severu Ukrajiny, nedaleko hranice s Běloruskem a za jejím nechvalným věhlasem stojí havárie, ke které došlo v dubnu roku 1986. Dodnes je okolní krajina silně radioaktivní a za účelem ochrany lidského zdraví byla kolem areálu elektrárny vymezena uzavřená zóna. Vstup mají povolen jen zaměstnanci elektrárny, vědci a omezeně též účastníci organizovaných exkurzí.
Příroda se nevzdává
Přírodu ale žádný plot nezastaví, takže lidmi opuštěnou krajinu postupně zarůstá vegetace a osidlují ji nejrůznější živočichové, včetně drobných bezobratlých. Ostatně, v blízkém Bělorusku byla zřízena Poleská státní radiačně-ekologická rezervace, kde vědci zkoumají vývoj ekosystémů vznikajících na radioaktivitou zamořené půdě. A právě i zdejší půda hostí organismy, které vědce v nedávné době velmi překvapily.
Háďátka z Černobylu
Tým vědců z univerzity v New Yorku se rozhodl prostudovat, zda má radioaktivní zamoření v okolí elektrárny nějaký negativní vliv na živé organismy. Jako studijní materiál jim posloužila právě háďátka druhu Oscheius tipulae. Shromáždili velké množství těchto drobných červíků o velikosti necelého jednoho milimetru, v laboratoři pak sekvenovali a přečetli jejich genom. Ten pak porovnali s „normální“ genetickou výbavou těchto háďátek z jiných, radioaktivitou nezasažených míst a snažili se najít nové mutace.
Červíci se těší dobrému zdraví
Výsledky svého výzkumu publikovali v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Došli však k překvapivému zjištění. I přes zcela nově vyvinutou extrémně citlivou analytickou metodu se vědcům v čele s profesorem biologie Matthewem Rockmanem nepodařilo najít žádný důkaz o vztahu mezi mutacemi a radioaktivitou v místě odběru. Toto zjištěný bylo v rozporu s tím, co se zpravidla očekává od organismů, které žijí v tak narušeném prostředí. Prokázalo se však, že všechna háďátka mají v genech vepsánu velkou odolnost proti radioaktivitě, takže život ani v silně radiačním prosředí jim vůbec nevadí.
Co je vhodné pro háďátka, není vhodné pro lidi
To, že vědci neodhalili žádné mutace u háďátek neznamená, že černobylská uzavřená zóna je bezpečná i pro život lidí. To bude trvat ještě velmi dlouho a i přesto, že do vnější, okrajové části zóny se už začínají starousedlíci pozvolna vracet, tak to rozhodně není dobrý nápad. Lidem stále hrozí velké riziko v podobě radiací vyvolaných onemocnění, včetně nejrůznějších typů rakoviny.
