Fritz Haber, vynalezl Cyklon B a získal Nobelovu cenu za chemii. Použití Cyklonu B v plynových komorách nebyl jeho nápad
Foto: Bundesarchiv, Bild 183-S13651 / Creative commons, CC-BY-SA
3 min
Za syntézu amoniaku z vodíku a dusíku získal Fritz Haber v roce 1918 Nobelovu cenu za chemii. Přesto však zůstala jeho pověst navždy pošramocena kvůli asociaci s výrobou nechvalně proslulého Cyklonu B, který byl později hojně využíván hlavně nacisty.
Reklama
Haberova cesta k chemii
Fritz Haber (1868–1934) pocházel z dobře situované rodiny židovských Němců, kteří se zabývali různými výrobními podniky. Studoval na několika německých univerzitách a v roce 1891 získal doktorát z organické chemie. Po několika letech stěhování z jednoho zaměstnání do druhého zakotvil na Katedře chemické technologie a technologie paliv na polytechnice v německém Karlsruhe, kde si osvojil nový obor fyzikální chemie. Jeho výzkum v této oblasti později vedl k Haber-Boschovu procesu.
Slavný Haber-Boschův proces
Světoznámým se Haber stal díky svému objevu v roce 1905, kdy se mu podařilo dosáhnout cíle, o který chemici dlouho usilovali. Podařilo se mu provést reakci fixující vzdušný dusík. Atmosférický dusík je totiž poměrně značně inertní a s jinými chemickými látkami reaguje jen velmi neochotně. Přesto se Haberovi podařilo s pomocí vysokého tlaku a katalyzátoru sloučit plynný dusík přímo z atmosféry s jiným plynem – vodíkem. Výsledkem byla molekula amoniaku.
Haberův postup přípravy amoniaku byl následně rozšířen významným chemikem a inženýrem společnosti BASF Carlem Boschem. Později se tak stal známým jako Haberův-Boschův proces. Tato chemická reakce je dodnes považována za jeden z nejdůležitějších technologických pokroků 20. století. Haberův průlom umožnil průmyslovou výrobu zemědělských hnojiv a vedl k masivnímu zvýšení růstu plodin určených k lidské spotřebě.
Jedovatý plyn a kontroverzní odkaz
V roce 1911 byl pozván, aby se stal ředitelem Ústavu pro fyzikální chemii a elektrochemii v nové společnosti Kaiser Wilhelm Gesellschaft v Berlíně, kde byly realizovány celostátní projekty, na kterých spolupracovali akademičtí vědci, vláda i průmyslová sféra. Právě zde byl Haber-Boschův proces převeden z laboratoře do praxe. Má se za to, že práce Habera a Bosche má významný podíl na tom, že Německo bylo během první světové války zásobováno hnojivy a municí poté, co britská námořní blokáda přerušila dodávky dusičnanů z Chile.
Během války se Haber rozhodl podpořit autoritu Německa jako vojenské velmoci, a ve svém ústavu tak začal vyvíjet bojové plyny. První takovou zbraní byl jedovatý plynný chlor. Sám Haber přitom dohlížel na jeho první nasazení na západní frontě v belgickém Ypres v roce 1915.
Židův vynález vraždil židy
Později se mu podařilo získat i Nobelovu cenu za chemii, a to v roce 1918. Toto ocenění vyvolalo napříč společností značné zděšení. Postupem času však nabíralo nacistické Německo na síle, a Haber se tak kvůli svému původu musel stáhnout do Izraele. Bohužel však za sebou zanechal svůj výzkum, který mimo jiné vedl také k přípravě smrtícího plynu Cyklon B, který za 2. světové války kosil jeho milovaný národ.
