Vláda dynastie Ming dodnes patří k těm obdobím čínské kultury, za jejichž vlády se Čína nejvíce rozvíjela

Zakladatel dynastie vyrůstal v chudobě

Později se tak přidal k povstalcům, rychle stoupal v hodnostech, a dokonce se oženil s dcerou jednoho ze svých velitelů.  Později jakožto císař přijal jméno Hongwu. Jméno, které dal své dynastii, Ming, v překladu znamená jasný, což je pravděpodobně odkaz na boha světla, kterého uctívali jeho bývalí druhové. Éra dynastie Ming trvala téměř 300 let, mezi lety 1368 a 1644.

Přečtěte si také

Absurdní Čína: Za zločiny chodí do basy náhradníci zločinců! Stačí mít prachy

3. 9. 2021

Komplex hlavního města dynastie v Pekingu nesl původně jméno Purpurové zakázané město

Na počátku 15. století dohlížel syn zakládajícího císaře Hongwu, císař Yongle, na přesun císařského hlavního města z Nanjingu do nově vznikajícího Pekingu, vzdáleného 550 mil na severozápad. Nové hlavní město dynastie Ming bylo obehnáno téměř 25 kilometrů dlouhou a zhruba 12 metrů vysokou zdí. Kromě administrativního centra s úřady pro vládní úředníky se v centru komplexu nacházel císařský palác, do jehož téměř 10 000 místností bylo možné vstoupit pouze s císařovým svolením. V moderní mluvě je tento komplex budov znám pod názvem Zakázané město, původně však měl ještě přídomek purpurové. Šlo o barvitý odkaz na jedno ze souhvězdí tehdejší noční oblohy – císař chtěl, aby se jeho nové hlavní město stalo pozemskou verzí tohoto nebeského orientačního bodu.

Velká čínská zeď získala svou známou podobu za dynastie Ming

Nejstarší části Velké čínské zdi dlouhé 4 500 km pocházejí ze 7. století př. n. l., kdy čínští vládci poprvé vybudovali pohraniční opevnění, aby se chránili před vojsky ze severu. V reakci na nové hrozby zahájili císaři dynastie Ming koncem 15. století osmdesátiletou rekonstrukci zdi, kterou obnovili z místní žuly, vápence a pálených hliněných cihel zpevněných lepkavou rýží. Vyšší, silnější a delší zeď byla doplněna o strážní věže, kasárnu a sklady. V době největší slávy se pak táhla se od Pochajského moře na východě až k průsmyku Ťia-jü – klíčový bod slavné Hedvábné stezky na západě.

Největší admirál a mořeplavec dynastie Čeng Che doplul s obrovskou armádou až do Afriky

Padesát let před tím, než portugalský objevitel Vasco da Gama obeplul mys Dobré naděje a doplul k východnímu pobřeží Afriky, se ve stejných vodách pohybovala armáda největších dřevěných lodí, jaké kdy byly vyrobeny, pod velením admirála dynastie Ming Čeng Chea. Čeng Che se narodil v roce 1371 v muslimské rodině v provincii Yunnan, byl zajat a vykastrován mingskými vojsky a poslán do služeb císařské rodiny, kde se stal důvěrným rádcem budoucího císaře Yongleho. Po nástupu svého patrona k moci byl pověřen vedením sboru eunuchů Zakázaného města a poté povýšen na admirála. V letech 1405 až 1433 podnikl Zheng sedm námořních výprav, přičemž procestoval jihovýchodní Asii, Indii, Blízký východ a východní Afriku.

Typický modrobílý porcelán se stal jednou z prvních světových módních záležitostí

Ve městě Ťing-te-čen, které bylo centrem tehdejšího řemeslnictví, používali zkušení hrnčíři místní hlínu a dovážený perský kobalt, aby vytvořili některé z nejoblíbenějších obchodních předmětů dynastie Ming. Tradiční vzory jako je motiv dračího mraku na keramice byly zčásti určeny pro vývoz do arabského světa a nakonec i do Evropy. Když Vasco da Gama v roce 1497 vyplul do Číny, portugalský král Manuel I. mu nařídil, aby přivezl dvě cenné komodity: koření a porcelán. O dva roky později se da Gama vrátil, ztratil polovinu svých mužů, ale měl tucet kusů porcelánu. Během chaosu po pádu dynastie Ming byl vývoz do Evropy přerušen, což v Holandsku podnítilo výrobu delftského porcelánu, inspirovaného právě čínským stylem této velké dynastie.

Poslední mingský císař byl svržen při povstání, které vedl bývalý poštovní úředník

Na počátku 17. století se největší hrozba pro mingskou nadvládu nacházela severovýchodně od Velké zdi – v Mandžusku. Vojenské výdaje na čelení mandžuskou hrozbu donutily mingskou vládu zvýšit daně a zároveň zanedbat ostatní části Číny. Mezi mnoha nespokojenými dělníky, kteří v důsledku hospodářského poklesu přišli o práci, byl i Li C’-čcheng, poštovní posel v západním městě Xi‘an. Po krátkém působení v císařské armádě se Li přidal ke skupinám potulných banditů a stal se vůdcem rostoucí rolnické vzpoury.

V roce 1644 se jeho muži zmocnili chabě bráněného Pekingu. Opuštěn svými nejbližšími rádci se poslední mingský císař Čchung-čen oběsil na stromě v císařské zahradě. Li C’-čchengův triumf však podnítil mingského generála Wu San-kueje k přechodu na stranu Mandžuů, jejichž spojené síly pak povstalce porazily, zmocnily se trůnu a zahájily vládu dynastie Čching. Tím byla prosperující éra dynastie Ming nadobro ukončena.