“Cocoliztli”, pro Evropany běžná nemoc, která vyhubila celé civilizace

Záhadná nemoc postihovala především domorodce

Neznámá smrtící nákaza, kterou Aztékové nazvali “cocoliztli” (ve významu škůdce, mor) se v Novém Španělsku poprvé objevila v roce 1545. Poté se opakovala v roce 1576 a pak ještě asi dvakrát o 200 let později. Nemoc měla pokaždé na svědomí miliony obětí, což ji řadí mezi nejvražednější pandemie v historii lidstva. 

Pozoruhodné bylo, že nejvíce postihovala domorodé obyvatelstvo. Španělský encomendero Gonzalo de Ortiz popsal situaci následovně: “Bůh seslal na indiány takovou nemoc, že ​​tři z každých čtyř nakažených zahynuli.” Odhaduje se, že nemoc vyhubila 60 - 90 % celkové populace Nového Španělska. 

Trýznivé křeče, krvácení z dutin i zčernalý jazyk

Příznaky nepřípomínaly žádnou z dosud známých nemocí, se kterými tehdejší medicína přišla do styku. "Cocoliztli se objevila téměř odnikud. Nikdo nevěděl, co to bylo," řekl Rodolfo Acuña-Soto, historický epidemiolog z Národní autonomní univerzity v Mexico City. 

Lékař Francisco H. de Toledo byl v centru pandemie v roce 1576. Symptomy popsal následovně:

• vysoká horečka
• silné bolesti hlavy, krčních uzlin
• trýznivé křeče v břiše
• závratě a halucinace
• krvácení z nosu, očí a úst
• zčernalý jazyk
• zažloutlá pokožka

Jiní pamětníci uváděli také:

• fleky na pokožce
• krvavé průjmy

Nemoc byla velmi infekční, s prudkým a rychlým nástupem příznaků. Smrt nastala obvykle do týdne od prvních příznaků.

V úvahu přicházely neštovice, tyfus i nemoc podobná Ebole

Španělští kolonisté postupně dovlekli do Nového světa neštovice, spalničky a tyfus, které byly pro domorodce nové a neuměli se proti nim bránit. Někteří odborníci se proto domnívali, že cocoliztli je jednou z těchto nákaz. Jiní včetně Rodolfa Acuña-Soto, zastávavali názor, že se jedná o neznámou virovou hemoragickou horečku (podobné např. Ebole), která vznikla přímo v Mexiku. 

Onemocnění s prudkým průběhem a vysokými devastujícími účinky na organismus, jako bylo cocoliztli, většinou nezachávají stopy na kostech postižených jedinců. Z toho důvodu bylo v minulosti obtížné rozpoznat původce nákazy v archeologických záznamech. Moderní výzkum DNA umožnil konečně přijít záhadnému onemocnění na kloub… 

Viníka nákazy odhalilo DNA ze zubní tkáně

K výzkumu byly použity zuby z 29 koster nalezených v ruinách hřbitova starodávného města Teposcolula Yucundaa v Mexiku. Většina koster pocházela z období prvního vypuknutí nákazy v roce 1545, pět bylo zhruba o 100 let starších z doby před příchodem Evropanů. Autor studie Kirsten Bos, molekulární paleobiolog z Institutu Maxe Plancka v německé Jeně vysvětlil: “Patogeny, které zpustošily tělo a způsobily smrt, mohou být uloženy ve vnitřní komoře zubu a detekovány o několik let později.” 

Bosův tým extrahoval ze získaných zubů DNA, kterou následně sekvenovali a podrobili srovnávací analýze s velkou databází moderních bakteriálních patogenů. Výsledky výzkumu, zveřejněné ve vědeckém časopise Nature Ecology & Evolution, odhalily v 10 kostrách z roku 1545 fragmenty DNA salmonely, ale v žádné z pěti starších. Konkrétně se jednalo o druh Salmonella enterica, typ paratyphi C.  

Dnes běžná nemoc měla devastující následky

Bakterie salmonely se šíří nejčastěji přes výkaly infikované zdroje vody a přes potravu. Často také přes maso nakažených zvířat. Onemocnění způsobuje závažnou střevní infekci známou jako břišní tyfus. Podle Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí postihuje Salmonella enterica v současnosti 21 milionů případů ročně. Nejčastějšími symptomy jsou právě vysoká horečka, bolesti hlavy, poruchy vědomí a červené skvrny na kůži. 

Rodolfo Acuña-Soto, autor teorie o hemoragické horečce, oponoval, že historické prameny popisují i další příznaky, které nemají se salmonelou nic společného.  Kirsten Bos na to reagoval: "Když dostanete velmi pokročilou bakteriální infekci, můžete dostat krvácení z tělních otvorů a příznaky velmi podobné hemoragické horečce." Příčinou, že onemocnění doslova smetlo tamní civilizace, mohla být podvýživa v důsledku velkého sucha, které v té době postihlo region, a absence silné přirozené imunitní reakce na novou chorobu.