Chudáci chlapečci catamite aneb Nelehký život mužských konkubín ve starověkém Řecku
Foto: © Marie-Lan Nguyen / Public domain, Wikimedia commons
5 min
Ve staré athénské kultuře neexistovala ostrá hranice mezi láskou k mužům a ženám. Mnozí Řekové procházeli fázemi, kdy se v mládí věnovali mužským vztahům, v dospělosti měli rodinu a ve stáří se opět plně oddávali mladým mužům.
Reklama
Nemělo to nic společného pouze s bisexuální orientací, ale příčinou mohla být také vojenská tažení, kde byl pochopitelný nedostatek žen a muži si tak museli prostě vystačit sami, nebo taktéž s hlubokým řeckým obdivem k lidské kráse bez ohledu na pohlaví, popisuje web Medium.com.
Dlouhá tažení bez žen
Homosexuální praktiky při vojenských taženích potvrzuje dle několika pramenů Gabriela Hřebačková v diplomové práci na téma Erós v antické kultuře a myšlení, kde je z nadsazené Eubúlovy hry ze 4. století př. n. l. vypíchnuta část týkající se Trójského tažení: „Po celých dlouhých deset let, co trvalo obléhání Tróje, žádný Řek nevzal do úst jedinou héteru… Bylo to dosti bědné tažení: k tomu, aby se zmocnili města, se vrátili domů se zadky mnohem otevřenějšími než brány dobytého města.“
Milenec jako symbol postavení
Starověké kultury jsou známé svými „pochybnými“ praktikami i společenskými normami. V mnoha těchto společnostech bylo běžné, že manželé a manželky z elitních vrstev měli vedle svých partnerů a partnerek i konkubíny (milenky/milence). Byl to symbol postavení a prostředek neomezeného sexuálního uspokojení. Mnoho vlivných osobností starověkého Řecka bylo známo tím, že měly jednu nebo dvě konkubíny, které jim byly snadno dostupné k uspokojení pudů.
Muž mužovi konkubínou
Tato praxe byla velmi rozšířená, ale obzvláště zajímavé je, že starověké Řecko mělo také mnoho mužských konkubín. Nedostatek dochovaných informaci o těchto mužích činí toto téma tak zajímavým. Povinnosti mužských konkubín by se daly považovat za hraničící se zotročením. Byli vystaveni týrání, traumatům a někdy i smrti. Co se týče vztahů, staří Řekové věřili, že člověk by neměl váhat projevit druhému lásku nebo soucit. Mít konkubíny tedy tehdy nebylo považováno za tak pochybnou nebo nečestnou praxi jako dnes.
Mladí „konkubíni“ byli katamitky
Někdo by se mohl domnívat, že "mužští konkubíni" sloužili jen k sexuálnímu uspokojení tehdejších vdaných žen. Tak tomu však nebylo, protože i konkubíny mužského pohlaví si vydržovali především mocní muži starověkého Řecka. Jejich vztah obvykle tvořil starší muž aristokratického původu a mladý mužský „konkubín“ (jak si pro potřeby našeho popisu můžeme neoficiálně pojmenovat), kterým se tehdy říkalo „catamite“. Slovo bylo odvozeno od jména Ganyméda, jež ve volném překladu znamená „chlapec“ zneužívaný k homosexuálnímu vztahu.
„Konkubíni“ zralým mužům poskytovaly sexuální služby výměnou za jejich mentorování. Názory a tradice se v jednotlivých městech značně lišily. Mužské konkubíny si však většina starověkých Řeků ponechávala napříč celým světem. Někteří mladíci byli dokonce drženi jako vězni, aby sloužili jako rekvizity při homosexuálních aktivitách. Tato praxe byla tak rozšířená, že je známo, že i velcí řečtí filozofové, jako byl například i Sokrates, byli přitahováni krásnými mladými muži a patřičně si užívali jejich společnosti.
Pederastie
Ve starém Řecku patřilo toto chování nejméně tři sta let ke společenské normě. Ačkoliv nám to dnes připadá nepochopitelné, jednalo se o státem uznávanou, a v mnoha případech dokonce podporovanou formu výchovy. Mluvíme o pederastii, lásce dospělých mužů k mladíkům, kteří ještě nejsou muži, ale už zdaleka nejsou dětmi. Největší znalec homosexuality Magnus Hirschfeld sem zařazuje věkovou skupinu 14 -21letých chlapců. Pederastie neznamená svádění dětí, protože zahrnuje vztah mezi dospělým mužem a mladíkem, který už dosáhl puberty. Věková hranice sexuální ochrany mládeže byla a je ovšem různá. Není jistě náhodou, že samotné slovo pederastie pochází z řečtiny.
Na chlapečky se líčilo venku, ale ne všude
„Projevy lásky zaměřené na chlapce či muže sledujeme však pouze v prostředí venkovním. Ženy-manželky byly vždy a jistě poslušně dostupné v prostorách domácích, kdežto na miláčky mužského pohlaví bylo zapotřebí vymýšlet plány a neustále se je snažit získávat. Vzrušující mohla být tudíž i nejistota výsledku,“ popisuje diplomantka Gabriela Hřebačková.
A pokračuje vysvětlením, že „ani o klasických Athénách nemůžeme ale v otázce homofilní lásky hovořit globálně. Mnozí občané se drželi tradičního vztahu mezi mužem a ženou, mnozí dokonce zamítali i vztah s kurtizánami či otrokyněmi a na sexuální hrátky mužů se dívali se značným znechucením.“
