„Rezignuj, nebo skoč tady z té skály,“ vyzval temperamentní bratr prezidenta Beneše před třetím odchodem do exilu
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
V zájmu zachování hrdosti to prý pronesl na Pražském hradě v únoru 1948 k Edvardu Benešovi jeho starší bratr Vojta, který tehdy patřil k lidem hlasujícím pro demisi celé vlády. Na jeho radu však mladší sourozenec nedal a pro Československo to nedopadlo dobře.
Vojta Beneš, křtěný Vojtěch (1878–1951), starší bratr československého ministra zahraničí a prezidenta Edvarda Beneše, původní profesí učitel, se celý život aktivně účastnil protirakouského, protinacistického i protikomunistického odboje. Během 1. světové války se stal důležitou postavou protihabsburského odboje ve Spojených státech amerických.
První exil
Po absolvování učitelského ústavu roku 1897 působil jako učitel na obecných a měšťanských školách v Čechách. Ve Spojených státech studoval systém jejich školství, a tam se také roku 1915 vrátil jako organizátor protirakouského odboje.
Druhý exil
V meziválečném Československu působil jako zemský školní inspektor (od roku 1937 jako ústřední inspektor národního školství), pedagogický i politický publicista, poslanec a senátor za sociálně demokratickou stranu. Byl také funkcionářem Čs. obce legionářské a Svazu čs. učitelstva. V červnu 1939 odešel do exilu a v USA a Kanadě se zúčastnil zahraničního odboje.
Odpor ke komunistům
Po 2. světové válce, v letech 1945–1948, se angažoval na pravici Československé sociální demokracie a mezi léty 1946–1948 byl poslancem Ústavodárného národního shromáždění. Proslul jako jeden z mála veřejných kritiků porušování principů demokratického právního státu. V sociálně-demokratické straně byl odpůrcem jejího podřizování komunistickým cílům. V únoru roku 1948 prý na Hradě svého bratra Edvarda vyzval: „Rezignuj, nebo skoč tady z té skály. Jinak zůstaneš malým člověkem!“ Tehdejší prezident však uvolnil cestu komunistům.
Třetí exil
Záhy po komunistickém převratu v únoru 1948, v březnu, se vzdal svého poslaneckého mandátu a koncem roku emigroval potřetí do exilu v USA. Znovu zde, v zámoří, působil mezi krajanskou komunitou.
Svá dramatická poslední léta života zaznamenal Vojta Beneš v dosud nepublikovaných pamětech s názvem „Vojta Beneš. Cesta do třetího exilu“, které odhalují mnohdy překvapivé detaily a souvislosti z přelomových momentů dějin naší země v první polovině 20. století.
Rodina
Vojta byl jedním z deseti sourozenců rodiny Benešovy. Sám měl dva syny, Bohuše a Jiřího. Jeho vnučka se provdala za Zbignieva Brzezinskeho, poradce prezidenta Jamese Cartera.
Pražské jezulátko vyvezl do světa
Se jménem Vojty Beneše je spojeno slavné Pražské jezulátko, které se nachází v malostranském kostele Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici. Jednu jeho porcelánovou kopii, vyráběnou v Míšni, totiž daroval malému kostelíku ve městě Carmel amerického státu Indiana. Ač to nesouvisí s Benešem, za zmínku stojí informace Stanislavy Jarolímkové, že v Carmelu dožila svůj život přítelkyně Jana Masaryka, americká spisovatelka a novinářka Marcia Davenportová (1903–1996). Milovala knedlo-vepřo-zelo a žila od roku 1945 do roku 1948 v Praze, odkud odjela tři dny před záhadnou Masarykovou smrtí. Druhá kopie jezulátka z Míšně se nachází od roku 1992 ve španělské Seville, kam byla odvezena v době konání olympiády.