Božena Němcová vystřídala v Praze minimálně 11 adres i několik milenců
Foto: Foto z publikace Babička 7. vydání 1924 / Public domain, Wikimedia commons
3 min
Česká spisovatelka Božena Němcová se narodila pravděpodobně 4. února 1820 ve Vídni, i když o datu jejího narození a skutečných rodičích se vedou dlouholeté vědecké i nevědecké diskuze. Kromě spisovatelské tvorby je známá též svým turbulentním soukromým životem, nešťastným manželstvím a vztahy s muži, životem v bídě i politickými perzekucemi. Kvůli zdravotním potížím zemřela předčasně ve věku 42 let.
Reklama
Poprvé navštívila Božena, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová, Prahu v první polovině roku 1841. Přijela sem kvůli zdravotním problémům, aby se nechala ošetřit u lékaře Josefa Čejky. O rok později sem byl převelen její manžel Josef Němec. V hlavním městě se Němcová dostala do společnosti vlastenecké inteligence, poté začala psát česky. Její manželství ale nebylo šťastné, žili v chudobě, často se stěhovali (také až do Uher roku 1850). Němcová měla často milostné avantýry.
Určitě si pusťte následující video, které poutavě shrnuje nelehký život naší nekonvenční spisovatelky, nebojácné ženy a první české feministky:
„Malý a špatný“
Od roku 1842 do 1845 bydlela rodina Němcových v domě U Zeleného stromu na Poříčí číslo popisné 1050, dnes čp. 1933/36 a 1934/38, v malém a nevyhovujícím, doslova „malém a špatném" bytě umístěném na pavlači za dvorem. Zde se jí narodilo poslední, čtvrté dítě, po velmi náročném porodu. Kvůli dlouhodobým zdravotním problémům byla vděčná za podporu místních, jako byl sedmadvacetiletý karlínský kovolitec Josef Branislav Mencl, zakladatel karlínského čtenářského spolku a autor lustrů pro Stavovské divadlo a Staroměstskou radnici, uvádí v knize Co v průvodcích nebývá aneb Historie Prahy k snadnému zapamatování novinářka a spisovatelka Stanislava Jarolímková.
Pryč a zpátky
Dne 8. února 1843 se zúčastnila významného českého bálu na Žofíně na Slovanském ostrově. Když byl Josef Němec přeložen do Domažlic, rodina opustila 20. září 1845 Prahu. Němcová se do hlavního města vrátila na krátko po svatodušních bouřích v roce 1848 a pak trvale v prosinci 1850. Nejdříve bydlela ve Štěpánské ulici u Josefa Františka Šumavského, poté si našla byt na Václavském náměstí, nejprve v čp. 838/15 a od května 1853 v čp. 791/32. Po krátkém pobytu na Slovensku se usídlila do října 1854 v Ječné ulici čp. 516/28, kde začala psát „Babičku", dokončenou ve Vyšehradské čp. 1378/45. Poté se přestěhovala do Štěpánské čp. 647/45, následně do Řeznické ulice čp. 1360/13 a možná i do Vodičkovy a Štěpánské čp. 544/1.
Poslední dny
Na sklonku života strávila nějaký čas ještě v Litomyšli a pak opět v Praze. K takovému častému stěhování ji přiváděl nedostatek peněz, a tak se úroveň jejího bydlení stále zhoršovala. Poslední dny svého života trávila v manželově bytě v domě U Tří lip v ulici Na Příkopě čp. 854/16, kam jí byly doručeny první výtisky „Babičky". Věnovala je své dceři Doře a Markétě Šumavské, která ji v nemoci pravidelně navštěvovala a přinášela jídlo od Františka Palackého a Marie Riegrové. Božena také odsud vzkázala K. J. Erbenovi, aby ji navštívil, ale když přišel, našel ji bohužel již po smrti; upadla do kómatu a zemřela 21. ledna 1862 v šest hodin ráno.
Věčný odpočinek
Hrob Boženy Němcové se nachází na Vyšehradském hřbitově (označení 2B-12) při východní zdi, kde jsou s ní pohřbeni i její syn Jaroslav (1898) a dcera Dora (1920). Náhrobek je z nehvizdského pískovce. Reliéfní plaketa od Tomáše Seidana. V dolní části je reliéf zobrazující babičku, která ukazuje vnoučatům tolar od císaře Josefa II.
