Ani svíčková ani guláš. Tohle je bezkonkurenčně nejlepší jídlo všech dob. Cizinci z něj šílí
Foto: shutterstock
4 min
Zatímco svíčková a guláš zůstávají ikonami české kuchyně, jeden nenápadný valašský pokrm začíná překvapovat zahraniční návštěvníky svou autenticitou a nečekanou hloubkou chutí.
Reklama
Když se řekne česká nebo slovenská kuchyně, většina cizinců si vybaví svíčkovou na smetaně nebo hovězí guláš s knedlíkem. Jsou to pokrmy, které definují naši gastronomickou identitu v zahraničí už desítky let. Jenže v poslední době se mezi cestovateli a food blogery začíná šířit nadšení pro něco úplně jiného – tradiční valašský strapáč s brynzou a křupavou opečenou slaninou.
Na první pohled jde o prosté jídlo. Brambory, ovčí sýr, uzená slanina. Nic, co by na papíře znělo jako kulinární revoluce. A přece právě tato kombinace dokáže zahraniční hosty překvapit způsobem, jakým to svíčková často nedokáže.
Proč zrovna strapáč?
Odpověď možná leží v tom, co dnes turisté hledají. Mladší cestovatelé, především z USA, Velké Británie, Německa či Skandinávie, už nechtějí jen odškrtávat položky z průvodce. Hledají autentické zážitky, lokální speciality, které nenajdou v každé evropské metropoli. A právě tady strapáč vyniká.
Svíčková je sice respektovaná, ale pro mnohé cizince působí těžce, někdy až příliš sladce. Guláš zase připomíná podobné pokrmy z Maďarska či Rakouska – není v něm ten moment překvapení. Strapáč naproti tomu nabízí něco, co zahraniční hosté popisují jako chuť, kterou nikdy předtím nezažili.
Je v tom zemitost brambor, pikantní a lehce kyselkavá brynza, slaná křupavost slaniny. Tři jednoduché složky, které dohromady vytvářejí překvapivě komplexní chuťový zážitek. Není to těžké jídlo v tom nepříjemném slova smyslu – je sytící, ale člověk po něm necítí únavu.
Umění v jednoduchosti
Co dělá strapáč výjimečným, není žádná komplikovaná technika. Je to poctivost surovin a generacemi předávaný cit pro správné proporce. Brambory se strouhají na specifickém nástroji, aby měly správnou texturu – ne kaši, ale halušky s jemnou kousavostí. Brynza musí být čerstvá, ideálně s chráněným zeměpisným označením, protože její specifická chuť je výsledkem tradičního zrání ovčího sýra.
A pak je tu slanina. Pomalu škvařená do zlatova, dokud nepustí tuk, do kterého se hotové halušky obalují. Křupavé škvarky posypané navrch jsou tečkou za dílem. Je to mistrovské dílo jednoduchosti a geniality.
Z nutričního hlediska jde o překvapivě vyvážený pokrm. Brambory dodávají komplexní sacharidy a vlákninu, brynza je zdrojem kvalitních bílkovin, vápníku a probiotik. Není to dietní jídlo, ale ani zbytečně přetížená porce – spíš poctivá energie na celodenní túru nebo prohlídku památek.
Nová tvář české gastronomie?
Na Mezinárodním gastronomickém festivalu Taste of Europe 2024 v Berlíně získal valašský strapáč ocenění v kategorii autentických regionálních jídel s globálním potenciálem. Porota vyzdvihla právě jeho schopnost reprezentovat českou kuchyni způsobem, který není klišé.
Neznamená to, že by svíčková nebo guláš měly zmizet z jídelníčků. Jsou a zůstanou součástí naší kulinární identity. Ale strapáč ukazuje, že česká kuchyně je mnohem rozmanitější, než jak ji svět dosud vnímal. Že vedle známých ikon existují regionální poklady, které stojí za objevení.
Někdy největší kulinární zážitky nepřicházejí z michelinských restaurací, ale z malé hospůdky na Valašsku, kde babička připravuje strapáč podle receptu své babičky. Právě v té kontinuitě a poctivosti je síla, kterou zahraniční hosté intuitivně cítí – a která je přivádí zpět.
