Vzpomínáte na sifon? Dříve samozřejmost, dnes sběratelský klenot
Foto: Kotivalo / Creative Commons Zero, Public Domain Dedication
4 min
Kdo si ještě pamatuje šustění kovového náustku, syčení bublinek a nezaměnitelnou chuť domácí sodovky ze sifonu? Byla to malá domácí alchymie a velký kus každodenního života, který se dnes mění v nostalgickou vzpomínku a designový kousek na poličku v kuchyni.
Reklama
Sifonové lahve na sodovku jsou krásným příkladem toho, jak se z praktické pomůcky stane legendární předmět — kdysi samozřejmost, dnes retro dekorace i sběratelský artikl. A jejich příběh rozhodně stojí za připomenutí.
Jak to celé začalo: bublinky jako zázrak vědy
Ještě než si naše babičky začaly dělat doma sodovku, musel někdo přijít na to, že obyčejnou vodu lze „obohatit bublinkami“. To se podařilo už v 18. století britskému vědci Josephu Priestleymu, který zjistil, že oxid uhličitý rozpuštěný ve vodě vytvoří perlivý nápoj. Francouzi pak v roce 1829 patentovali první sifonovou láhev a svět měl rázem v ruce hračku, která změnila bary i domácnosti.
Do našich končin dorazily sifonové lahve o něco později, ale zato naplno. V 60. a 70. letech 20. století byla sifonová láhev v české domácnosti stejně běžná jako váleček na nudle. Stála na kredenci, v polici nebo v chladném koutě kuchyně a čekala, až rodina zatouží po sklenici osvěžující sodovky.
Princip? Jednoduchý, ale účinný
Sifon fungoval na geniálně jednoduchém principu: láhev se naplnila studenou vodou, do hlavice se vložila malá kovová bombička s oxidem uhličitým a cvak! Perlivá voda byla na světě. Syčivý zvuk při naplnění lahve byl v podstatě hudbou domácnosti.
Bombičky se daly koupit ve smíšeném zboží, někdy v drogerii nebo domácích potřebách. Každý, kdo si chtěl udělat sodovku, musel mít doma zásobu těchto patron. Zajímavé je, že i dnes lze tyto malé kovové bombičky koupit, ale už si je většinou spojujeme spíše se šlehačkovými sifony než s perlivou vodou.
Byly sifony bezpečné?
Ano i ne. Skleněné lahve se používaly dlouho, ale hrozilo, že pod tlakem prasknou. Proto měly kovový či drátěný koš, který v případě nehody zachytil střepy. Pamětníci vzpomínají, že sem tam nějaký sifon v hospodě „vybouchl“ a bylo o zábavu postaráno.
Levné osvěžení pro každého
Sifon nebyl nedostupný luxus. Šlo o běžný spotřební předmět, který si mohla dovolit většina rodin. Cena lahve se lišila podle provedení. Základní skleněná v kovovém koši byla levná, luxusní chromované verze stávaly víc a mířily spíše do kaváren a restaurací. Pravidelné náklady představovaly bombičky, bez nich byla lahev jen dekorace. Dnes se dají tyto nostalgické vzpomínky zakoupit za pár korun, ale i za několik tisíc.
Retro atmosféra u stolu
Sifon byl také společenský prvek. Doma si rodiče a prarodiče občas sifonem naředili drink a děti se radovaly, že mají vlastní bublinkovou limonádu. Bublinková šťáva s domácím malinovým sirupem byla dokonalá. Kdo měl sifon, měl doma malý bar.
A nezapomeňme na estetiku Sifonové lahve byly prostě krásné. Některé měly barevné sklo, kovové hlavice, drátěné obaly. Dnes jsou to kousky, které se vyjímají v retro kuchyni na chalupě nebo na poličce vedle starého rádia.
Moderní výrobníky, podobná technologie
Doba jde dál a s ní i technika. Dnešní výrobníky perlivé vody fungují na podobném principu, jen bezpečněji a pohodlněji. Místo malých bombiček se používají velké výměnné láhve s CO₂, které vydrží na desítky litrů vody. Uživatel si navíc může nastavit, kolik bublinek chce.
Sifon jako jeden ze symbolů doby
Sifonová láhev je důkazem, že i obyčejná věc může mít svůj příběh. Byla to malá domácí revoluce, která přinesla perlivou vodu do každé kuchyně, ale také kus radosti a společenské pohody. Dnes sifon připomíná dobu, kdy se lidé scházeli u stolu a sdíleli drobné rituály, třeba právě to syčení, když tatínek napouštěl sodovku do skleničky.
Ať už dnes sáhnete po moderním výrobníku, nebo dáte přednost vintage kouzlu, jedno je jisté: bublinky nás provázejí napříč generacemi. Jen ta cesta k nim je dnes o něco pohodlnější a bezpečnější než za časů našich rodičů a prarodičů.
