Valdenští: Zbožná sekta odvážných kacířů. Jejich zakladatel rozdal majetek chudým
Foto: Alexander Hoernigk / Creative commons, CC-BY
Ve vrcholném středověku došlo k prudkému rozmachu kacířství, které mělo více podob. Jednou z nich byla mezinárodní heretická hnutí – Valdenští, Kataři a další, kteří hlásili návrat k původním ideálům. Církev však proti nim tvrdě zasáhla.
Vyšší gramotnost vedla ke kacířství
Ve vrcholném středověku se lidé stávali gramotnějšími a měli zájem o četbu Bible, což bylo považováno za kacířství. Výklad Božího slova mohli podle tehdejší doktríny provádět pouze kněží. Lidé byli zklamaní, protože veškeré dosavadní snahy o reformaci církve ztroskotaly, což vedlo ke vzniku kacířských myšlenek. Až do poloviny 12. století putovali Francií a Itálií heretičtí kazatelé, kteří hlásali následování Ježíše Krista v chudobě a prostotě a odmítali mnohé katolické zásady. Na těchto základech začaly růst jako houby po dešti různá mezinárodní heretická hnutí včetně Valdenských.
Hlásali pokoru a lásku k bližnímu
Valdenské bratry založil v roce 1173 v jižní Francii Pierre Vaudès, psaný též Valdes nebo Waldo. Původně bohatý obchodník z Lyonu se po setkání s mnichem rozhodl věnovat svůj život chudobě, modlitbám a kázání. Valdesova manželka jeho rozhodnutí přijala, načež rozdal veškerý svůj majetek chudým a odešel se svými následovníky do Nice, kde začal kázat. Jeho myšlenky byly založeny na zpětném návratu k původním ideálům křesťanství, jako je jednoduchost, pokora a láska k bližnímu.
Kacíře z nich udělalo až jejich odsouzení
Valdes spolu s početnými následovníky putoval krajinou a šířil své myšlenky. Církev však byla zneklidněna jeho nedostatkem teologického vzdělání a používáním nelatinské verze Bible. Valdes posléze v roce 1179 odcestoval do Říma na třetí lateránský koncil. Zde se také setkal s papežem Alexandrem III., který potvrdil jeho slib chudoby. Nicméně jeho snaha o získání církevního uznání selhala. Navzdory tomu spolu se svými přívrženci v hlásání svých tezí neustal. Následně je odsoudil arcibiskup z Lyonu a v roce 1184 je papež Lucius III. oficiálně zakázal. Odsouzení jejich myšlenek je posléze vedlo ke skutečnému kacířství.
Jejich myšlenky se šířily, následovala tvrdá perzekuce
Valdenští se zcela odklonili od katolických zvyklostí – nepotřebovali k vyznání kněze, konali bohoslužby ve svých domovech, odmítali používání odpustků, eucharistii považovali za pouhé symboly, odmítali představu o očistci a modlitby za mrtvé. Uznávali zjednodušení výkladu Bible, morální přísnost a kritizovali zneužívání autority současnou církví. Jejich učení se rychle rozšířilo do většiny západní a střední Evropy. Papež proto přešel od formální exkomunikace k tvrdé perzekuci. Valdenští byli pronásledování, mučeni a popravováni, sám Valdes nikdy zatčen nebyl.
Zanechali odkaz a přispěli k reformaci
Na počátku 13. století se někteří z nich vrátili k ortodoxní katolické víře, ostatní však ve svém vyznání přetrvávali. Do konce 13. století bylo jejich hnutí násilně potlačeno a na konci 15. století se omezovalo prakticky jen na některá alpská údolí ve Francii a Itálii. Heretické středověké sekty významně přispěly k budoucím náboženským reformám, které byly nakonec úspěšné. V 16. století se zbytky Valdenských přidaly k protestantskému hnutí, nicméně jejich názory a duchovní odkaz přežily dodnes.