Průměrná délka života ve středověku 32,2 let. Týkala se ovšem spíše plebsu
Foto: fizkes / Shutterstock
4 min
Průměrný lidský věk v průběhu staletí neustále roste. Ve vyspělých zemích je to okolo 80 let. Ve středověku si však o vysokém dožití mohli nechat jenom zdát - lidé se dožívali jen okolo 32 let a nejhůře na tom byla chudina.
Reklama
Život ve středověku nebyl lehký ani dlouhý
Otřesné hygienické podmínky, infekční choroby, špatná lékařská péče a podvýživa zapříčinila, že se průměrný středověký člověk dožíval pouhých 32,2 let. Nejběžnějšími infekčními nemocemi středověku byla cholera, tuberkulóza, a neštovice. Ve 14. století poté evropskou populaci výrazně zdecimovaly opakující se morové epidemie.
Dalšími častými příčinami úmrtí byla různá zranění z nehod každodenního života, ale i z ozbrojených potyček. Kromě násilnických nebo úkladných smrtí lidé běžně umírali také na různé náhodné otravy (např. houby).
Ženy často umíraly při těžkých porodech na vykrvácení či infekci vlivem špatné hygieny a nedostatku lékařské péče. V rámci různých společenských tříd se však věk dožití výrazně lišil. Kdo přežil první kritické roky života a nežil v nedostatku, měl vyhlídky na mnohem delší život.
Na vině byla vysoká novorozenecká úmrtnost
Ve středověké Evropě vlivem zejména špatných hygienických podmínek i zdravotní péče zemřela během prvního roku života až třetina všech kojenců. A téměř polovina všech dětí zemřelo před dosažením dospělosti. Pro porovnání v současnosti je celosvětová dětská úmrtnost necelých 5 % a děti ve vyspělých zemích mají až 170x vyšší šanci na přežití než v minulosti.
Krátký život v otřesných podmínkách se týkal především chudiny, Zdroj: Sergey Nemirovsky / Shutterstock
Kdo se dožil dospělosti, měl lepší vyhlídky
Historická data ukazují, že pokud středověký člověk dosáhl dospělosti, dožíval se v průměru ještě dalších 20–25 let. Šťastlivec, který nezemřel při nehodě, násilnou smrtí či otravou, se mohl dožít i 60–70 let. Výjimkou bylo ovšem 14. století, kde morové rány snížily průměrné dožití v dospělosti na pouhých 45 let.
Nejhůře na tom byla chudina, bohatí a mniši žili déle
Krátký život v otřesných podmínkách se týkal především chudiny na nejnižších příčkách společenského žebříčku. Kromě již zmíněných infekčních chorob a hladomorů, postihovaly chudé často náhodné masivní otravy toxickým námelem. Námel je houba parazitující na obilí, která způsobuje těžké křeče a paranoiu. Ve středověku často bylo 6–10 % mouky pro chudinu zasažené touto houbou.
Dospělí muži z vyšších společenských tříd se dožívali v průměru 43–64 let, dožití žen bylo nižší v důsledku častého úmrtí během porodu. Výrazně vyššího věku se dožívali zejména bohatí statkáři, mniši a členové Vatikánu, kteří měli přístup ke kvalitnější potravě, lepší lékařské péči a komfortnímu obydlí.
Za vše mluví data o průměrném věku zvolení a úmrtí středověkých papežů. Aby kardinál mohl být zvolen papežem, musel totiž kromě jiných podmínek dosáhnout určitého vysokého věku. Mezi lety 1200–1900 to bylo dle historických pramenů v průměru 60–65 let. Papeži se dle této studie dožívali nejčastěji mezi 66–77 lety věku.
Dalším nesporným důkazem, jak souvisí vyšší životní úroveň s délkou dožití, ukazuje následující studie. Při porovnání 115 000 příslušníků vyšší středověké šlechty s příslušníky nižší šlechty jako např. rytíři, se ukázalo, že se vyšší šlechta dožívala v průměru o 6 let déle.
Jaké vyhlídky na dožití měli lidé v průběhu historie?
|
Historické období |
průměrný věk dožití |
průměrná šance na dožití 15ti let |
průměrné dožití při dosažení dospělosti |
|
pravěk |
25 let |
50 - 60 % |
28 - 36 let |
|
staří Řekové a Římané |
20 - 33 let |
62 % |
48 - 54 let |
|
středověká Evropa |
30 - 35 let |
65 % |
43 let; aristokraté i více než 65 let |
|
16. - 19. století v Evropě |
33 - 43 let |
více než 70 % |
42 - 57 let |
|
1950 |
47 let celosvětově 60 let v Evropě |
- |
- |
|
2020 |
73 let celosvětově 81 let v Evropě |
95,4 % celosvětově 98 - 99 % v Evropě |
- |
