Průměrná délka života ve středověku 32,2 let. Týkala se ovšem spíše plebsu

Průměrný lidský věk v průběhu staletí neustále roste. Ve vyspělých zemích je to okolo 80 let. Ve středověku si však o vysokém dožití mohli nechat jenom zdát - lidé se dožívali jen okolo 32 let a nejhůře na tom byla chudina.

Život ve středověku nebyl lehký ani dlouhý

Otřesné hygienické podmínky, infekční choroby, špatná lékařská péče a podvýživa zapříčinila, že se průměrný středověký člověk dožíval pouhých 32,2 let. Nejběžnějšími infekčními nemocemi středověku byla cholera, tuberkulóza, a neštovice. Ve 14. století poté evropskou populaci výrazně zdecimovaly opakující se morové epidemie.

Dalšími častými příčinami úmrtí byla různá zranění z nehod každodenního života, ale i z ozbrojených potyček. Kromě násilnických nebo úkladných smrtí lidé běžně umírali také na různé náhodné otravy (např. houby).

Ženy často umíraly při těžkých porodech na vykrvácení či infekci vlivem špatné hygieny a nedostatku lékařské péče. V rámci různých společenských tříd se však věk dožití výrazně lišil. Kdo přežil první kritické roky života a nežil v nedostatku, měl vyhlídky na mnohem delší život.

Na vině byla vysoká novorozenecká úmrtnost

Ve středověké Evropě vlivem zejména špatných hygienických podmínek i zdravotní péče zemřela během prvního roku života až třetina všech kojenců. A téměř polovina všech dětí zemřelo před dosažením dospělosti. Pro porovnání v současnosti je celosvětová dětská úmrtnost necelých 5 % a děti ve vyspělých zemích mají až 170x vyšší šanci na přežití než v minulosti.

Kdo se dožil dospělosti, měl lepší vyhlídky

Historická data ukazují, že pokud středověký člověk dosáhl dospělosti, dožíval se v průměru ještě dalších 20–25 let. Šťastlivec, který nezemřel při nehodě, násilnou smrtí či otravou, se mohl dožít i 60–70 let. Výjimkou bylo ovšem 14. století, kde morové rány snížily průměrné dožití v dospělosti na pouhých 45 let.

Nejhůře na tom byla chudina, bohatí a mniši žili déle

Krátký život v otřesných podmínkách se týkal především chudiny na nejnižších příčkách společenského žebříčku. Kromě již zmíněných infekčních chorob a hladomorů, postihovaly chudé často náhodné masivní otravy toxickým námelem. Námel je houba parazitující na obilí, která způsobuje těžké křeče a paranoiu. Ve středověku často bylo 6–10 % mouky pro chudinu zasažené touto houbou.

Dospělí muži z vyšších společenských tříd se dožívali v průměru 43–64 let, dožití žen bylo nižší v důsledku častého úmrtí během porodu. Výrazně vyššího věku se dožívali zejména bohatí statkáři, mniši a členové Vatikánu, kteří měli přístup ke kvalitnější potravě, lepší lékařské péči a komfortnímu obydlí.

Za vše mluví data o průměrném věku zvolení a úmrtí středověkých papežů. Aby kardinál mohl být zvolen papežem, musel totiž kromě jiných podmínek dosáhnout určitého vysokého věku. Mezi lety 1200–1900 to bylo dle historických pramenů v průměru 60–65 let. Papeži se dle této studie dožívali nejčastěji mezi 66–77 lety věku.

Dalším nesporným důkazem, jak souvisí vyšší životní úroveň s délkou dožití, ukazuje následující studie. Při porovnání 115 000 příslušníků vyšší středověké šlechty s příslušníky nižší šlechty jako např. rytíři, se ukázalo, že se vyšší šlechta dožívala v průměru o 6 let déle.

Jaké vyhlídky na dožití měli lidé v průběhu historie?