Tradiční česká sladkost se stala hitem mezi cizinci. Češi ji znají, ale kupuje ji málokdo

Zatímco domácí ji často míjejí jako obyčejné retro z regálu, zahraniční turisté kvůli ní neváhají cestovat stovky kilometrů. Sladký poklad z Podkrkonoší, jehož tajemství střeží přísná evropská ochrana, přitom dodnes vyžaduje lidský dotek, který žádný stroj na světě nedokáže nahradit.

Legenda z Podkrkonoší, kterou stroje nedokážou napodobit

Příběh této sladké delikatesy se začal psát v Hořicích roku 1812, kdy v rodině paní Líčkové odstartovala první domácí výroba. Lidové vyprávění sice rádo připisuje recepturu zraněnému osobnímu kuchaři císaře Napoleona Bonaparte, avšak historická realita je mnohem starší.

Stočené oplatky, v německy mluvících zemích známé jako Hollipen či Hohlhippen, mají v Evropě dlouhou tradici, kterou dokazuje i slavný francouzský obraz Lubina Baugina z roku 1630 vystavený v pařížském Louvru.

Skutečný komerční rozmach ale nastal až na konci 19. století díky cukráři Karlu Kofránkovi, který se do rodiny přiženil. Tento vizionář dal výrobě pevný základ a v roce 1898 si nechal patentovat elektrický přístroj na pečení oplatek, na jehož vývoji spolupracoval s Františkem Křižíkem.

Výrobek následně získal desítky ocenění a putoval k zákazníkům po celé Evropě, do USA i do Šanghaje.

Přečtěte si také

Hospodský kvíz, který vás prověří tam, kde jste to nečekali

16. 6. 2026

Pád do anonymity a znovuzrození tradice

Slibný rozvoj přerušil rok 1949, kdy došlo ke znárodnění soukromých výroben. Výroba byla centralizována v rámci národních podniků, jako byly Pardubický perník či Průmysl trvanlivého pečiva Praha a byla přesunuta mimo své původní působiště, což vedlo k dočasné ztrátě autenticity.

Ta se vrátila až po roku 1990, kdy se tradiční ruční výroba obnovila přímo na Hořicku.

Výjimečnost produktu uznala i Evropská unie. Dne 18. května 2007 udělila hořickým trubičkám Chráněné zeměpisné označení (PGI), které vstoupilo v platnost v srpnu téhož roku. Staly se tak v pořadí 7. českým výrobkem s touto ochranou, což znamená, že pravé hořické trubičky smí být vyráběny výhradně v katastru města Hořice a vymezených okolních obcí.

Proč moderní technologie v souboji s tradicí selhávají?

Výroba této pochoutky je fascinujícím rituálem. Základem je tekuté těsto z mouky, sušeného mléka, oleje, žloutků a cukru, ze kterého se upečou tenké kruhové oplatky.

Ty se nechávají odležet ve speciální vlhčírně, aby získaly potřebnou pružnost a při dalším zpracování se nelámaly.

Poté přichází na řadu nejdůležitější fáze: ruční potření oplatek rozpuštěným máslem s medem, prosypání směsí cukru, skořice a oříšků a bleskové stočení na teplé plotně pomocí dřevěné hůlky. Zatímco plnění krémem a balení dnes již obstarávají stroje, samotné stáčení oplatek kvůli jejich extrémní křehkosti žádný robot nezvládne.

Tento fakt potvrzují i sami výrobci, kteří na ruční práci nedají dopustit.

Dřív se peklo na obyčejných plotnách, kde se to těsto dávkovalo lžící. Dnes sice máme modernější stroje na pečení oplatek, ale samotné stáčení na horké plotně musí stále dělat lidé ručně, stroje na to nemají ten správný cit.

Přečtěte si také

Ani Řecko, ani Itálie. Nejkrásnější evropská země na dovolenou je jiná a ceny jsou skvělé

16. 6. 2026

Zážitek, který si turisté odvážejí v srdci i v kufru

Pro zahraniční návštěvníky se nákup této sladkosti stal vyhledávaným gastronomickým zážitkem.

Představte si turistu, který navštíví certifikovanou výrobnu přímo v Hořicích. V rámci exkurze sleduje, jak cukrářka ručně potírá dvě navlhčené oplatky směsí přepuštěného másla a včelího medu, sype je směsí skořice a drcených lískových oříšků a během několika sekund je na horké plotně pomocí dřevěné tyčky svine do křehké trubičky.

Návštěvník si pak sám vyzkouší stočit vlastní trubičku, kterou si nechá naplnit čerstvým kakaovým krémem. Za balení čtyř kusů zaplatí v přepočtu zhruba 3 eura, což je přibližně 80 korun.

Domů si tak odváží originální regionální dárek s certifikací EU, který je nejen levnější, ale především historicky nesrovnatelně autentičtější než předražený trdelník z komerčních center velkoměst.

Kouzlo domácí přípravy navíc dodnes rezonuje v paměti mnoha rodin. Pamětníci s láskou vzpomínají na chvíle, kdy se vůně skořice linula celým domem.

Slova jedné z věrných příznivkyň tradiční receptury mluví za vše:

Moje babička dělala hořické trubičky doma. Nahřívala je nad parou a natáčela na vařečku, pak je vysypávala cukrem se skořicí. Vykašlala bych se na kupované trubičky, tyhle domácí neměly chybu!

Co dělá z obyčejné oplatky celosvětový fenomén?

Zatímco tuzemští spotřebitelé nákup hořických trubiček často opomíjejí nebo je vnímají jen jako běžný retro produkt, pro zahraniční turisty se staly doslova gastronomickým hitem.

Cizinci oceňují především poctivou řemeslnou práci, vysokou kvalitu surovin a neuvěřitelně příznivou cenu, která se pohybuje kolem 20 korun za jeden kus.

V době přeplněné unifikovanými sladkostmi tak tento nenápadný klenot z Podkrkonoší zažívá svou velkou renesanci. A možná právě v tom spočívá jeho největší paradox: zatímco my Češi ho máme na dosah ruky, jsou to právě cizinci, kdo dokážou ocenit jeho skutečnou hodnotu.