Sbíral inuitské příběhy, žil s Inuity a i on byl z části Inuit. Knud Rasmussen byl nejen etnolog, ale i průzkumník rozsáhlých arktických území

Muž dvou národů

Pozdějšího slavného průzkumníka k jeho životní dráze předurčil už jeho původ. Narodil se v roce 1879 do křesťanské rodiny dánského misionáře a ženy s dánskými a inuitskými kořeny. Vyrůstal v Grónsku, obklopený přírodou. Již jako dítě se naučil řídit saňové psy a v osmi letech od svého otce dostal pušku a své první psí sáně. Od dětství hltal grónské mýty a legendy a snil o tom, že jednou pocestuje na severní konec ostrova a setká se s Inuity.

Na realizaci svých plánů si Knud Rasmussen musel ale nějaký ten pátek počkat. Napřed se přestěhoval do Kodaně, kde chodil na střední školu. Univerzitu nicméně nedokončil. Stejně jako mnoho dnešních mladých, i Rasmussen zápasil s výběrem správného povolání. Mezi lety 1898 až 1900 se neúspěšně pokusil napřed stát hercem a poté operním zpěvákem. Až v roce 1900 se vrhl na novinařinu a seznámil se s dánským průzkumníkem a novinářem Ludvigem Myliusem-Erichsenem, který ho pravděpodobně inspiroval k podniknutí průzkumných cest. Rasmussenovými prvními cestovními krůčky se stal výlet do švédského a norského Laponska v roce 1901. Jeho největší dobrodružství na něj ale teprve čekalo.

Výprava do neznáma

Svou dráhu průzkumníka Knud Rasmussen zahájil v roce 1902. Následující dva roky strávil mezi Inuity a věnoval se zapisování jejich orálních tradic. Skupinová expedice slavila úspěch právě díky Rasmussenovi, který sloužil jako tlumočník, znal Inuity, jejich zemi i jejich jazyk. Podařilo se mu sesbírat mnoho legend, mýtů a příběhů od inuitských komunit, s nimiž se setkal, vybudoval cenné kontakty a objevil svůj vlastní talent pro etnografický výzkum.

Přečtěte si také

Když jsi těhotná, neříkej, že je někdo ošklivý. Na dítě tím přivoláš mnohem větší ošklivost.…

12. 2. 2023

Výsledky své práce na konci cesty přepsal, což vedlo k vydání dvou úspěšných knih přeložených do několika jazyků. Rasmussen dále zpečetil svou lásku ke Grónsku v roce 1908, kdy společně s dalšími nadšenci založil Grónskou literární společnost, jejímž cílem bylo propagovat díla psaná v Kalaallisut, jazyce Inuitů.

Jedna expedice za druhou

Jakožto průzkumník tělem i duší se Knud Rasmussen s jednou expedicí nespokojil. Podnikl jich hned několik. Konkrétně mezi lety 1912 až 1933 se vydal hned na sedm expedic, které získaly název Thule. Díky výnosům z nich Rasmussen dokázal vybudovat a postupně rozvinout základnu, která zahrnovala obchody, kostel a nemocnici a pravidelně věnovala peníze sousední inuitské vesnici. Díky činnostem základny byli Inuité i v budoucnu schopni financovat expedice a vědecký výzkum zaměřený na jejich kulturu.

Právě díky svým sedmi Thule expedicím se Rasmussen stal nejznámějším etnografem a průzkumníkem své doby. První čtyři expedice ho zavedly do severních a východních oblastí Grónska. V rámci první expedice v roce 1912 studoval poloostrov Pearyho země. Druhá expedice (1916-1918) mu dovolila zmapovat kartografii nejsevernějších oblastí Grónska. Třetí expedice se Rasmussen osobně nezúčastnil. Čtvrtá (1919), šestá (1931) a sedmá expedice (1933) Thule se zaměřila na sbírání mýtů a legend inuitské komunity Ammassalik žijící ve velmi izolované oblasti východního Grónska.

Nejslavnější expedice a tragický konec

I v rámci Rasmussenova dobrodružného života jasně vyčnívá jeho pátá, zdaleka nejambicióznější expedice, která proběhla v letech 1921 až 1924. Během ní Rasmussen navštívil všechny existující severní eskymácké kmeny. Mapoval krajinu, sbíral etnografické údaje a točil záběry ze své výpravy. Stejně jako všechny předchozí expedice, i zážitky z té páté Rasmussen přetvořil do podoby knihy.

Přečtěte si také

Inuité jsou hrdý národ. Jejich původní označení "Eskymáci" je pro ně extrémně hanlivé

16. 2. 2023

Ze svého úspěchu se však nemohl těšit příliš dlouho. Cestování, které miloval nejvíc ze všeho, se mu nakonec stalo osudným. Na sedmé a závěrečné Thule expedici Rasmussen dostal otravu jídlem a onemocněl chřipkou, která vedla až k zápalu plic. Nemoci se poddal krátce po návratu do Kodaně a zemřel 22. prosince 1933. Za svůj relativně krátký život se nicméně stačil stát legendou a jeho jméno s Inuity zůstává spojováno dodnes.