Výbuch sopky Krakatoa způsobil neuvěřitelné škody na lidských životech. Zároveň byl inspirací pro Karla Čapka

Před 140 lety došlo k jedné z největších přírodních katastrof v historii, která na několik let ovlivnila globální počasí. Krakatoa běsnila nepřetržitě 2 dny. Jedna z explozí byla slyšet 3 500 km daleko a je považována na nejhlasitější přírodní zvuk. 

Vulkán Krakatoa

Krakatoa je činná sopka na ostrově Rakata v Indonésii. Celá tato oblast je typická vysokou vulkanickou a seismickou aktivitou, protože zde dochází ke sbíhání euroasijské a australské litosférické desky. Před erupcí v roce 1883 tvořily tuto sopku tři kužely, z nich nejvyšší dosahoval výšky 813 m nad mořskou hladinou.

Osudný rok 1883

Předzvěst blížícího se pekla

Sopka se po 200 letech spánku probrala v květnu 1883. Jeden ze tří sopečných kuželů chrlil mraky plné popela do výšky 10 km a exploze byly slyšet až 160 km daleko. Poté ale sopka utichla. Ozvala se znovu 19. června. Opět se však jednalo jen o neškodnou aktivitu, která však oznamovala blížící zkázu.

Běsnění sopky bylo slyšet až v Austrálii

K osudné katastrofě došlo během 26. a 27. srpna 1883. Výbuchy neustále nabíraly na síle a prudkosti. Z kráteru se valil hustý černý dým, který dosahoval výšky 24 km. Sopka vyvrcholila svou aktivitu 27. srpna v 10:00 ohromnou explozí, která byla slyšet až 3 500 km daleko – např. v Austrálii.

Nejsilnější exploze údajně dosáhla 200 decibelů a experty je považována za historicky nejhlasitější přírodní zvuk.

Erupce následně vyhnaly sopečný popel do výšky 80 km. Během odpoledne 27. srpna výbuchy postupně ustávaly a 28. srpna ráno již byla sopka klidná. 

Vlny tsunami smetly desítky měst a zabily desetitisíce obětí

Jen málo lidí zahynulo přímo při erupci, protože ostrov nebyl obydlený. Zhroucení sopky následkem prudkých výbuchů však zapříčinilo vznik sérii silných vln tsunami. Vlny dosahovaly místy výšky až 37 metrů a doslova smetly nedaleké pobřeží Sumatry a Jávy.

Zničeno bylo asi 165 měst a vesnic. Počty obětí dosáhly 36 000, což řadí výbuch Krakatoy na 2. příčku nejničivějších sopek v historii (nejvíce životů má na svědomí sopka Tambora na indonéském ostrově Sumbawa, která explodovala v dubnu 1815). Podle odhadů Krakatoa při svém běsnění překonala 26krát sílu výbuchu vodíkové bomby.

Dva a půl dne v temnotě

Krakatoa postupně vychrlila téměř 21 km3 prachu a kamení a pokryla popelem asi 800 000 km2 krajiny. Sopečný popílek uvalil okolí na dva a půl dne do tmy. Plovoucí masy pemzy v blízkosti sopky znemožňovaly lodím proplout. Jemný prach koloval v atmosféře ještě následující roky a způsoboval pozoruhodné červeno-oranžové západy slunce pozorovatelné až v severní Evropě. Malé erupce se objevovaly ještě do února 1884, kdy aktivita sopky zcela ustala. 

Globální katastrofa ovlivnila oceány i počasí 

V důsledku mohutné erupce Krakatoy došlo k ochlazení světových oceánů a poklesu jejich hladiny, což trvalo až do 20. století. S tím souviselo také snížení průměrné globální teploty asi o 1,2 °C .

Výbuch inspiroval spisovatele a filmaře

Ničivá erupce Krakatoy a její následky inspirovaly mnohé umělce. Na slavném obrazu Křik z roku 1893 údajně norský malíř E. Munch zachytil rudý západ slunce, který pozoroval nad Oslem. Karla Čapka inspirovala k napsání sci-fi románu Krakatit vydaného v roce 1924. Zároveň byla tato katastrofa také několikrát zfilmována n– v roce 1969 spatřil světlo světa americký dobrodružný film Krakatoa, na východ od Jávy a v roce 2006 televizní drama Poslední dny sopky Krakatoa.

„Dítě Krakatoy“ stále činné

Krakatoa poklidně odpočívala až do prosince 1927. Vlivem podmořských erupcí v následujících letech zde vyrostl nový sopečný kužel, který v roce 1930 přerostl v malý ostrov. Ostrov byl pojmenován „Anak Krakatau“ („Dítě Krakatoy“). Sopka byla od té doby sporadicky aktivní, díky čemuž kužel narostl až do výšky asi 300 metrů.

Během podzimu 2021 až dubna 2022 došlo k sérii explozí, které uvolnily do atmosféry množství černého popela. Ten vystoupal až do výšky 6 km, následně sopka chrlila také lávu. Od 27. dubna 2022 je sopka opět klidná.