Retro móda z Tuzexu: Oblečení z Tuzexu znamenalo identitu a prestiž
Foto: Warongdech Digital / Shutterstock
4 min
Obchody Tuzex (zkratka pro tuzemský export) představovaly v socialistické éře prodejny, kde se prodávalo „zápaďácké“ luxusní zboží. Kromě potravin byly také prodejny s oblečením a spotřebním zbožím.
Málokdo věděl, že část módního zboží z Tuzexu byla vyrobená v Československu, kde byl velice dobře rozvinutý oděvní průmysl a především levná pracovní síla. Za odvedenou práci potom stát dostal část zboží, které pro zahraniční značky ušil, samozřejmě z dodaného materiálu. Tak se do Tuzexu dostaly třeba italské džíny Rifle nebo západoněmecké košile. Tyto produkty, spolu s dalšími dovezeným sortimentem, kterého byl trvalý nedostatek potom nabízel Tuzex za tzv. „tuzexové poukázky“ lidově označované jako „bony“. Tuzex vznikl už v roce 1957 jako státní síť obchodů a během let se stal symbolem nedostupného zahraničního zboží.
Ta největší lákadla za bony
Právě džíny, „pracovní kalhoty západu“ si u nás získaly nebývalou popularitu a k těm muselo být bavlněné tričko s potiskem, které reprezentovalo volnost, styl a možná trochu rebelii, protože ve školách neviděli učitelé taková trička rádi.
První značky džínových kalhot měly značky Rifle, později i Wrangler, Levi’s a další. Označení „rifle“ se stalo synonymem pro džíny. Džíny znamenaly víc než oblečení, Staly se vyjádřením vkusu a určité společenské výjimečnosti. Lidé byli ochotní stát ve frontách nebo využívat různé kanály, aby je získali. Nebyly ani levné, přestože bony měly mít oficiálně stejnou hodnotu jako koruny, jejich nedostatek vyháněl cenu u překupníků až na pět a více korun za jeden bon. Často mladí, kteří neuspěli u rodičů, trávili prázdniny brigádou a téměř vše, co vydělali, investovali do vysněných kalhot.
Až do roztrhání se nosila tuzexová trička s nápisy a obrázky. Dovezená trička nabízela grafiku a motivy, které československý trh nenabízel. Trička měla potisky oslavující mládí, popkulturu, cestování, bezstarostný život.
Pravdou je, že větší investice se nakonec vyplatila, kalhoty nikdy nevyšly z módy, dokonce i se záplatami byly stále populární a vydržely roky. Čím byl jejich vzhled obnošenější, tím lépe. Hodně vydržela i trička, která byla většinou z kvalitní bavlny a velice dobře ušitá.
Sehnat bony nebylo někdy snadné
Kdo měl v rodině člověka, který jezdil třeba na montáže do zahraničí, měl vyhráno. Takový člověk dostával mzdu ve valutách a ty se v bance daly snadno směnit za tuzexové poukázky. V široké rodině potom kvetl směnný obchod a bony se přeprodávaly.
Další, a vlastně pro většinu lidí, jedinou možností byl černý trh. Kdo nakupoval v Tuzexu často, měl už svého veksláka, který mu bony prodával. Nakoupit se daly i přímo před Tuzexem, kde je veksláci prodávali. Veksláctví bylo sice nelegální, ale vlastně většinou tolerované. I policisté měli děti, co si chtěli pořídit vysněnou módu…
Ani s tuzexovými poukázkami však neměl hladový nakupující jistotu, že dostane to, co si vysnil. Ani Tuzex nebyl bezedný a na ty nejlepší značky se stály fronty. Ti bohatší také upláceli prodavačky, aby jim vysněný kousek oblečení daly bokem a tak i v takových prodejnách vzkvétal podpultový prodej.
Kulturní a sociologický rozměr
Oblečení z Tuzexu znamenalo identitu a prestiž. Nošení džínsů od světoznámých značek a triček s „cizím“ potiskem bylo značkou „kulturního kapitálu“. Dotyčný nejen že dával okolí vědět, že se umí o svůj šatník postarat a že na to má, ale také vysílal jasný signál o tom, že se zajímá o svět mimo československé hranice. Mládež si díky takovému oblečení vytvářela vlastní subkultury a móda se tak stala důležitým prostředkem k vyjádření osobností.