Pekelná tlama se probudila k životu. Ohroženy jsou 2 miliony lidí
Foto: Pexels
4 min
Sopka Masaya v Nikaragui, kterou turisté znají jako Boca del Infierno (v překladu Ústa pekla nebo Pekelná tlama), vykazuje znepokojivé známky aktivity. Vědci odhalili, že se pod zemí plní magmatický rezervoár.
Reklama
Pouhých dvacet kilometrů od metropole Managua, kde žijí dva miliony obyvatel, se tyčí jedna z nejobávanějších sopek Střední Ameriky. Masaya láká každoročně tisíce návštěvníků, kteří přicházejí spatřit ohnivé jezero lávy v kráteru Santiago. Právě tento pohled dal vulkánu mrazivou přezdívku.
Španělští dobyvatelé v 16. století vztyčili na okraj kráteru kříž, aby odtud vyhnali démony. V dnešních dnech pekelná tlama opět ožívá. Nová satelitní měření odhalila změny pod povrchem, které vědce znepokojují.
Neviditelné nebezpečí pod zemí
Vulkanologové z Penn State University analyzovali šestileté záznamy z družice Sentinel-1, která nad oblastí přelétává každých dvanáct dní. Sledovali, jak se zemský povrch zvedá a klesá v závislosti na pohybu magmatu v podzemí. Výsledky je překvapily.
Mezi lety 2018 a polovinou roku 2022 se oblast severně od kráteru Santiago propadla téměř o tři centimetry. To naznačovalo, že magma odtékalo z hlavního rezervoáru ukrytého v hloubce zhruba 3,2 kilometru pod povrchem. Jenže pak přišel zvrat.
Od roku 2022 do roku 2024 se terén začal opět zvedat. Centrální magmatický rezervoár se znovu plní. „Když se povrch propadá, znamená to pravděpodobně odtok magmatu ze sopky. Jakmile se však půda začne opět zvedat, může to signalizovat příliv nového magmatu,“ vysvětluje Lizzie Johnson, vedoucí autorka studie.
Sopka Masaya je mimořádně složitý systém tvořený vnořenými krátery a propadlinami, které vznikly po vyprázdnění dřívějších magmatických komor. Právě tato komplexnost ztěžuje pochopení toho, co se děje hluboko pod zemí.
Dvě komory, jeden problém
Zatímco centrální rezervoár se plní, oblast přímo kolem kráteru Santiago a jeho lávového jezera se po celých šest let propadala. Vědci z toho vyvozují, že pod povrchem existuje druhá, mělčí komora ukrytá pouhých dvě stě metrů pod zemí, ze které magma naopak ubývá.
„To naznačuje, že podzemní systém je mnohem složitější a může souviset s úbytkem magmatu v této druhé, mělčí komoře,“ dodává Johnson. Právě tato složitost představuje problém. Pokud vědci nerozumějí přesné struktuře magmatických kanálů a rezervoárů, těžko mohou rozpoznat varovné signály blížící se erupce.
Přitom riziko je reálné. Ačkoliv Masaya naposledy vyprodukovala velký lávový proud v roce 1772, její neustálá aktivita představuje trvalé nebezpečí.
Za posledních padesát let sopka vybuchla několikrát. Zatím se nikomu nic nestalo, ale vědci nechtějí riskovat. Neustálé uvolňování jedovatých plynů způsobuje v okolí kyselé deště, které historicky ničily úrodu kávy a představují zdravotní hrozbu pro místní obyvatele.
Varování v pravý čas
Výzkumný tým publikoval své zjištění v časopise Geophysical Research Letters s jasným cílem: zlepšit předpověď erupcí. „Důkladné pochopení vulkanické aktivity Masaya a souvisejících rizik je naprosto zásadní,“ zdůrazňuje Johnson.
Další měření mají postupně vytvořit přesnější obraz o chování sopky. „Kontinuální monitorování nám umožňuje pochopit základní aktivitu a identifikovat případné změny,“ vysvětluje spoluautor studie Dr. Young Cheol Kim z Penn State University.
„A pokud bude potřeba lidi varovat, můžeme to udělat včas,“ dodává. Pro dva miliony obyvatel Managuy a tisíce turistů, kteří každoročně stojí na okraji ohnivého kráteru, může být tento systém včasného varování rozdílem mezi životem a smrtí. Čert ani pekelná tlama nikdy nespí...
