Těžký život otroků ve starém Římě. Byli pouhým majetkem
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Narodit se jako otrok ve starém Římě bylo vždycky špatné. Ovšem mohli jste mít štěstí a vystoupat po hierarchickém žebříčku otroctví na jeho špičku. Ne vždy byl otrok ve starém Římě prací zubožený a vyhladovělý člověk. Někteří otroci, ačkoliv jim chyběla svoboda, měli u svých pánů výsadní postavení. Ve většině případů však platí, že byli pouhým majetkem.
Reklama
Otroci byli majetkem svých pánů, kteří s nimi mohli dělat cokoliv
Starý Řím je pověstný svými otroky. Ti hráli ve společnosti zásadní roli a měli různé funkce a postavení. Pokaždé ale platilo, že byli majetkem svých pánů a o možnosti vzít svůj život do vlastních rukou si mohli nechat jen zdát. Stejně jako běžný lid, tak i otroci měli své vrstvy.
Existovali otroci, kteří těžce pracovali na polích a v dolech. Ti byli často strhaní prací, nemytí a hladoví. Tito otroci se dožívali jen krátkého věku a trpěli ze všeho nejvíce. O dost jednodušší to měli takzvaní domácí otroci, kteří se svým pánům starali o domácnost a děti. Ačkoliv museli někteří z nich snášet hrubé chování, příkazy, ponižování a mnohdy i sexuální násilí, byli kolikrát rádi, že jsou v teple a netrápí je hlad.
Někteří otroci to mohli dotáhnout výš na svém pomyslném žebříčku úspěšnosti a třeba dostali na starost další otroky nebo dělali odborné práce a měli větší svobodu ve vlastním rozhodování. Pořád ale nemohli jednat sami za sebe, cokoliv podepisovat nebo si jen tak odejít. Útěky otroků byly na denním pořádku. Aby se tomuto předcházelo a pánové nepřicházeli o majetek, za který zaplatili, nosili otroci na krku takzvaný otrokářský štítek. Ten šel sundat jen stěží a ve snaze o rychlé a bezproblémové navrácení otroka označoval místo nebo přímo pána, ke kterému otrok patřil. Častokrát tyto obojky rovnou slibovaly odměnu za navrácení tohoto otroka.
Otroci spoluvytvářeli starověký Řím, jak ho známe dnes. Byli všudypřítomní, protože si šlechta bez nich život ani neuměla představit. Otroci pro pána vykonávali těžkou práci. Pracovali v dolech nebo na poli. Často se mu starali o domácnost nebo děti. Atraktivní otroci a otrokyně pak byli předmětem sexuálních tužeb svých pánů. Neměli to lehké. Museli snášet vše, co jim na bedra naložil jejich pán.
I v otroctví jste se mohli takzvaně vypracovat
Jak už jsme říkali, otroci měli řadu funkcí. Často platilo, že život na trhu koupeného otroka byl mnohem těžší než život otroků, kteří se do otroctví narodili a které jejich pán znal od narození. Výjimku tvořili ti otroci, kteří měli nějakou specializaci, vypadali extrémně zdravě nebo atraktivně. Těch si jejich páni považovali mnohem více. Otroctví však nebylo černobílé, a proto se někteří otroci měli výrazně lépe než jiní.
Ti, kteří těžce pracovali měli zkrátka smůlu, protože existovala jen malá šance, že si jich bude jejich pán považovat. Byli ale otroci a otrokyně, kteří se za svého pána oženili nebo provdali. Nebo si jeho přízeň získali něčím jiným. Tito otroci pak měli své výsady a jejich pán se k nim nechoval nijak hrubě. Na svobodu však i oni mohli zapomenout. Tu mohli získat jen v ojedinělých případech – třeba, když jim svobodu v závěti daroval jejich původní pán.
Život otroka ve starověkém Římě zkrátka nebyl nic medového. Otroci museli dělat to, co po nich jejich pán požadoval od těžké práce po sexuální uspokojování. Prohřešky proti příkazům svého pána byly přísně trestány. Jednou se dokonce ve starověkém Římě praktikoval trest, že když otrok utekl a dopadli ho, bylo mu na čelo nenávratně vytetováno jeho číslo. Protože to však bylo značně ponižující, od formy tohoto značení se ustoupilo. Výjimečné nebylo ani bičování nebo jiné fyzické tresty. Narodit se jako otrok ve starověkém Římě většinou znamenalo snášet bolestné útrapy až do své smrti.
