Nástup za 130 tisíc hned po škole. Firmy loví dvacátníky, padesátníci v oboru prakticky neexistují
Foto: pexels
4 min
Zatímco padesátníci bojují s Excelem, generace Z si přijde na statisícové roční platy. Stačí umět mluvit s umělou inteligencí. Firmy platí mladým specialistům částky, o kterých se manažerům s dvacetiletou praxí může jen zdát. Je to spravedlivé? A hlavně - vydrží to?
Reklama
Martinovi je 23 let a vydělává víc než jeho otec těsně před důchodem. Sedí v pražské kanceláři technologické firmy, před sebou má dva monitory a šálek kávy z automatu. Jeho práce? Komunikuje s umělou inteligencí. Píše jí příkazy, testuje odpovědi, ladí výstupy. Oficiální název pozice zní Prompt Engineer.
Startovní plat? 80 tisíc korun hrubého měsíčně. Po roce praxe klidně 120 tisíc. V Praze není výjimkou, že juniorní specialista na generativní AI bere víc než vedoucí oddělení s patnácti lety zkušeností.
Trh práce se obrátil naruby. Už není rozhodující, kolik let jste odpracovali. Rozhodující je, jestli rozumíte technologii, která teprve vzniká. A té rozumí především ti, kdo s ní vyrůstali.
Generace Z nemusela překonávat strach z nových nástrojů. ChatGPT, Midjourney, Claude – to nejsou pro ně hrozby, ale samozřejmá součást reality. Zatímco padesátníci se ptají „Jak to funguje?“, dvacátníci už testují třetí verzi promptu a optimalizují výstup.
Firmy to vědí. A platí za to.
Když zkušenost ztratí hodnotu
Personalistka jedné pražské softwarové firmy si přála zůstat v anonymitě, ale byla upřímná:
Máme problém najít lidi, kteří AI skutečně ovládají. Ne teoreticky – prakticky. Potřebujeme někoho, kdo dokáže navrhnout prompt, otestovat ho na reálných datech, vyhodnotit rizika a implementovat řešení do procesu. Takoví lidé jsou na trhu tři.
A ti tři? Mají většinou 22 až 28 let.
Není to jen o penězích. Jde o fundamentální posun v tom, co má na pracovním trhu hodnotu. Doménová expertíza, která se budovala dvacet let, najednou nestačí. Protože AI dokáže zpracovat tisíce dokumentů za vteřinu. Ale neumí položit správnou otázku. Neumí interpretovat kontext. Neumí pochopit, co firma skutečně potřebuje.
To umí člověk. Mladý člověk, který nemá zažité postupy, nebojí se experimentovat a chápe logiku systémů, které teprve vznikají.
Ondřej, 26 let, pracuje jako AI specialista v marketingové agentuře. Nastoupil před rokem s platem 75 tisíc. Dnes bere 110.
Dělám v podstatě to, co dřív dělal celý tým copywriterů. Ale musím vědět, jak AI správně nasměrovat, jak ověřit výstup, jak ho upravit, aby odpovídal brandové identitě klienta. Není to jen o psaní promptů – je to o pochopení celého procesu,
říká.
Co když to všechno zmizí?
Tady začíná ta zajímavá část. Ta, o které se v inzerátech nemluví.
Profese Prompt Engineer možná za pět let nebude existovat. Už dnes AI modely dokážou samy optimalizovat vlastní instrukce. Umí se učit z chyb. Umí generovat varianty promptů a testovat, která funguje nejlépe. Technologie se vyvíjí směrem k tomu, aby člověka nepotřebovala.
Firmy to vědí. Investují do mladých specialistů obrovské sumy, ale zároveň si nejsou jisté, jestli tahle pozice bude za tři roky vůbec potřeba. Měří ROI, sledují metriky, vyhodnocují efektivitu. A čísla zatím vycházejí – jeden AI specialista dokáže nahradit práci tří až pěti lidí v rutinních úkolech.
Ale co když AI za rok dokáže nahradit i toho specialistu?
Současný trh práce však není o znalostech a dovednostech. Je o flexibilitě. Pokud se dokážete přizpůsobit novým výzvám, budete mít práci zajištěnou. Jen si nesmíte představovat, že nastoupíte do firmy a zůstanete v ní na jedné a té samé pozici třicet let.
