Utopenci skončili mezi nechutnostmi světa. Pro nás ale patří na sváteční stůl
Foto: stockfotocz2 / Depositphotos
Zatímco svět se chytá za hlavu, my si mlaskáme. Utopenci patří do žebříčku nejnechutnějších jídel, ale v českých domácnostech i hospodách mají čestné místo. Patříte také mezi jejich fanoušky?
Když zahraniční fóra a gurmánské blogy sestavují žebříčky nejodpornějších jídel světa, utopenci v nich rozhodně nechybí. Pro mnoho cizinců jsou symbolem kulinářské odvahy, a nikoliv v pozitivním slova smyslu. Přesto v českých krajích platí za legendární delikatesu. Podávají se na oslavách, rodinných setkáních, i jako klasická pivní chuťovka v hospodách. Pro Čechy jsou víc než jen jídlo, jsou kulturním rituálem.
„Na koleji jsme se jednou sešli s partou kamarádů - já a Miguel jsme ze Španělska, Alex je z Řecka a James z Ameriky. Čeští spolužáci nás vzali do typické hospody, kde si místní objednali utopence. Když jsme viděli ty tučné párky plovoucí ve sklenici s cibulí a octem, trochu nás to zaskočilo. Češi si pochutnávali, my jsme se ale jen nevěřícně koukali. Ochutnali jsme, ale všichni jsme se shodli, že je to snad nejhorší jídlo, co jsme kdy jedli. Bylo kyselé, gumové, s podivnou vůní. I na fórech jsme pak četli podobné reakce od dalších cizinců. Někdo to popsal jako 'chuť hřbitova ve sklenici', a úplně jsme s tím souhlasili. Utopence už v životě nechci vidět,“ říká Pablo Hernández, vysokoškolský student z Barcelony.
Tato nelítostná hodnocení sice mohou českého patriota urazit, ale zároveň ukazují, jak unikátní a zakořeněná je česká chuťová kultura. Vždyť utopenci nejsou moderním výstřelkem, jejich historie sahá až do 19. století. Prý je vynalezl hospodský Šamánek z Berouna, který experimentoval s nakládáním špekáčků, a příhodně je pojmenoval podle svého vlastního osudu: údajně se utopil při úpravě studny.
Recept je jednoduchý, ale tradiční
Základ tvoří kvalitní špekáčky, ideálně ty tučné, pevné a s typickou chutí uzeného masa. Podélně se naříznou a mezi půlky se vloží plátek cibule, kyselé okurky či feferonky. Vše se pak vrství do sklenice a zalévá nálevem z octa, vody, cukru, pepře, nového koření, bobkového listu a někdy i hořčice. Poté se sklenice uzavře a nechá několik dní odležet. Ideálně v chladu a temnu.
Utopenci se tradičně podávají s čerstvým chlebem a studeným pivem. Patří mezi tzv. studené pochutiny, tedy jídla bez nutnosti ohřevu, která se servírují jako rychlé pohoštění nebo příloha k posezení. Není náhodou, že v mnoha hospodách mají svou speciální verzi, některé ostřejší, jiné jemnější, někde přidávají česnek nebo červenou cibuli.
Pro české chuťové buňky jsou utopenci synonymem pohody, tradice a sdíleného stolu. Je to jídlo, které si nehraje na noblesu, ale přesto dokáže vyvolat emoce - a to nejen na talíři, ale i v debatách napříč národy. Ať už je považujete za delikatesu nebo noční můru v láhvi, jedno je jisté: utopenci v nás něco probouzejí. A to je možná jejich největší síla!
