Kvíz: Co víte o největší záhadě světa. Tyto otázky nejsou pro každého
Foto: Paolo Gallo / Shutterstock
4 min
Turínské plátno je dnes považováno za významnou relikvii spojovanou se samotnými kořeny křesťanství. I více než šest století od jeho první zmínky v historických pramenech však zůstává jeho příběh stále plný tajemství.
Reklama
Turínské plátno je považováno za poměrně kontroverzní relikvii, která již přes 600 let vyvolává horlivé dohady a debaty mezi náboženskou a vědeckou komunitou. Údajně má jít o posmrtný rubáš, do kterého byl po svém ukřižování zabalen Ježíš Kristus. Na syna Božího má odkazovat obtisk, který je na plátně slabě viditelný, a jenž má zachycovat muže s dlouhými vlasy a vousy, navíc se stopami po četných zraněních.
Příběh Turínského plátna
První zmínky dělí od smrti Krista 13 století
Podle prvních historických záznamů se Turínské plátno poprvé na veřejnosti objevilo v 50. letech 13. století. Francouzský rytíř jménem Geoffroi de Charny jej údajně předložil představenému kostela v Lirey jako pravý Ježíšův pohřební rubáš. Neexistuje žádný záznam o tom, jak se de Charny k plátnu dostal ani kde se předmět nacházel celých 1300 let po Kristově pohřbu. Plátno bylo poté vystaveno přímo v kostele, který se tak stal vyhledávaným cílem poutníků z celého světa.
O autenticitě relikvie pochybovali i papežové
V roce 1389 dostal tehdejší papež Klement VII. dopis, ve kterém se psalo, že Turínské plátno je ve skutečnosti padělek. Sám pak prohlásil, že rubáš není autentický, avšak že jej mohou v Lirey stále vystavovat, budou-li o něm referovat jako o ikoně, a nikoliv jako o skutečné relikvii. Podobný názor pak postupně přebíraly i další hlavy církve, včetně současného papeže Františka.
Plátno bylo v minulosti málem prodáno i spáleno
Během hrozby stoleté války se v roce 1418 nabídla vnučka rytíře Geoffroie Markéta de Charny, že plátno uschová u sebe doma. Ačkoliv pak její manžel podepsal kostelu potvrzení, kde uznal, že nejde o skutečný křesťanský artefakt, rozhodl se i s chotí využít situaci ve svůj prospěch. Oba tak jezdili světem a lidem plátno prezentovali jako skutečný odkaz na Ježíše Krista. Dokonce jej později nabídli k prodeji královskému rodu Savojů výměnou za dva hrady. To se však Markétě nakonec vymstilo, jelikož byla za své skutky exkomunikována z církve.
V savojské rodině se plátno příliš neohřálo. Tedy málem ohřálo, ale na teplotu vyšší než příjemnou. V roce 1502 uložil Savojský rod plášť do kaple Sainte-Chapelle v Chambéry, která je dnes součástí Francie. V roce 1532 vypukl v kapli požár a plátno bylo propáleno kusem rozžhaveného stříbra. Stopy po popáleninách i po vodě, kterou byl požár hašen, jsou na látce viditelné i dnes.
V roce 1578 převezli Savojové plátno do katedrály svatého Jana Křtitele v Turíně, kde od té doby zůstalo prakticky až dodnes – s výjimkou 2. světové války, kdy bylo dočasně přemístěno na bezpečnější místo. Přestože pak papež Klement VII. před více než 600 lety prohlásil plátno za padělek, debaty o jeho pravosti nebraly konce.
Skutečná relikvie, nebo padělek?
Turínské plátno není jedinou tkaninou, kterou v průběhu let lidé považovali za autentické Kristovo posmrtné roucho. Je však bezpochyby jednou z nejpřesvědčivějších. S rozvojem nových analytických technik a možností průkaznosti pravosti historických reálií se pak v poslední době objevuje stále více vědeckých studií, které tvrdí, že jde o podvrh. Kde je tedy pravda?
Důkazů potvrzujících oba názory dnes existuje na obou stranách celá řada. Existují analýzy, které potvrzují původní podezření, že plátno pochází z 13. století, jiné rozbory je pak skutečně datují i k počátku našeho letopočtu. Záleží na každém z nás, zdali preferuje raději odpovědi, které nabízí křesťanská víra, nebo zda se raději přikloní k vědeckým poznatkům.
