Kdy může odejít Němec a kdy Čech do předčasného důchodu: Tohle naší vládě neodpustíte

Když se řekne předčasný důchod, většina lidí si představí možnost odpočinout si o pár let dříve, užít si vnoučata nebo konečně mít čas na koníčky. Jenže realita roku 2026 vypadá jinak. Česká vláda schválila reformu, která podmínky pro předčasný odchod do penze výrazně zpřísňuje, a kdo o této variantě uvažuje, měl by vědět, do čeho jde.

Nová pravidla v Česku: Kratší doba, delší pojištění

Novela zákona o důchodovém pojištění, která vstoupila v účinnost 1. září 2024, přináší několik zásadních změn. Tou nejviditelnější je zkrácení maximální doby předčasného odchodu z pěti na tři roky před dosažením řádného důchodového věku. Zároveň se prodlužuje požadovaná doba pojištění ze 35 na 40 let.

Pro mnohé to znamená přehodnocení životních plánů. Kdo počítal s tím, že odejde do důchodu v šedesáti, možná zjistí, že mu chybí roky pojištění nebo že tříletý předstih prostě nestačí.

Jak moc se důchod sníží

Krácení předčasného důchodu funguje v Česku stupňovitě. Za každých započatých 90 dnů dřívějšího odchodu v prvním roce se penze snižuje o 1,5 procenta výpočtového základu. V druhém roce je to 1,2 procenta a ve třetím 0,9 procenta. Při maximálním tříletém předstihu tak může krácení dosáhnout více než deseti procent.

Co je ale možná ještě podstatnější – a o čem se tolik nemluví – je změna v oblasti valorizace. Procentní výměra předčasného důchodu se nebude valorizovat až do dosažení řádného důchodového věku. Valorizovat se bude pouze základní výměra. V praxi to znamená, že zatímco ceny porostou, váš důchod bude několik let stagnovat.

Německý systém: Jiný přístup, podobné tlaky

Německo se s problematikou stárnoucí populace potýká stejně jako Česko, ale zvolilo trochu odlišnou cestu. Řádný důchodový věk se postupně zvyšuje na 67 let. Pro předčasný odchod existují dvě hlavní varianty.

Takzvaní dlouhodobě pojištění s minimálně 35 lety odvodů mohou odejít nejdříve v 63 letech, ovšem s krácením 0,3 procenta za každý měsíc předčasného odchodu – tedy 3,6 procenta ročně. Kdo odpracoval 45 let, může využít výhodnější variantu s minimálním nebo žádným krácením, ale i zde se věková hranice postupně posouvá.

Zásadní rozdíl oproti Česku? V Německu si můžete krácení kompenzovat dobrovolnými platbami před odchodem do důchodu. Je to sice finančně náročné, ale dává to lidem možnost volby, kterou český systém nenabízí.

Valorizace: Kde se systémy nejvíc liší

Zatímco v Německu se důchody valorizují každoročně k 1. červenci na základě vývoje mezd, a to včetně těch předčasných (byť krácených), český systém nově zmrazuje část předčasného důchodu až do dosažení řádného důchodového věku. To může v horizontu několika let znamenat výrazný rozdíl v kupní síle.

Představte si situaci: odejdete do důchodu o tři roky dříve a po celou tu dobu se vám nevalorizuje procentní výměra. Při současné inflaci to může znamenat reálný pokles hodnoty důchodu o desítky procent.

Co když jste pracovali v obou zemích

Pro lidi, kteří část kariéry strávili v Německu a část v Česku, platí koordinační nařízení EU. Doby pojištění se sčítají, ale každá země počítá a vyplácí důchod podle vlastních pravidel. Může se tak stát, že v jedné zemi splníte podmínky pro předčasný důchod dříve než v druhé a budete několik let pobírat pouze částečnou penzi.

Proč se to děje

Za zpřísňováním podmínek stojí demografická realita. Populace stárne, poměr pracujících k důchodcům se zhoršuje a penzijní systémy jsou pod tlakem. Vlády v obou zemích reagují podobně – snaží se motivovat lidi k delší práci a předčasný odchod finančně znevýhodnit.

V Česku se to projevilo rekordním počtem žádostí o předčasný důchod v roce 2023, kdy lidé reagovali na avizované změny. Teď, když reforma platí, je předčasný důchod výrazně méně atraktivní variantou.

Na co se připravit

Kdo uvažuje o předčasném důchodu, měl by si důkladně spočítat, co to bude znamenat pro jeho rozpočet. Nejde jen o měsíční krácení, ale o kumulativní dopad za celou dobu pobírání důchodu – a v českém případě také o roky bez valorizace.

Možná nejdůležitější poučení z celé reformy je, že spoléhat se na to, že pravidla zůstanou stejná, je riskantní. Důchodový systém se mění a bude se měnit dál. Kdo chce mít v penzi klid, měl by počítat s tím, že stát mu zajistí jen základ – a zbytek je na něm.