Kdo doma vyšťourá tenhle socialistický odznáček, dostane od sběratelů 30 000 Kč na ruku

Možná jste při úklidu narazili na staré knoflíky, cetky nebo zapomenuté drobnosti, které působí jako bezcenné harampádí. Většinou skončí v bazaru nebo v koši, ale občas se mezi nimi může skrývat nenápadný kousek s překvapivě vysokou hodnotou.

Dnes se podíváme na fenomén, který mezi českými sběrateli a znalci historie budí velké emoce. Jde o specifické odznaky pro absolventy Vojenské technické akademie (VTA), které se udělovaly v 50. letech 20. století. Pokud se vám doma v šuplíku povaluje právě tenhle kousek, rozhodně ho nečistěte pískem na nádobí a nikomu ho hned nedávejte. Mohli byste totiž v ruce držet 30 000 Kč, a v některých případech i víc.

Proč zrovna 50. léta a proč VTA?

Abychom pochopili, proč je zrovna tento odznak tak ceněný, musíme se na chvíli vrátit v čase. Padesátá léta byla v tehdejším Československu dobou překotných změn, a to i v armádě. V roce 1951 vznikla v Brně Vojenská technická akademie, která měla za úkol vychovat novou elitu technicky vzdělaných důstojníků pro modernizující se vojsko.

V té době se na materiálech ještě tolik nešetřilo jako v pozdějších dekádách normalizace. Zatímco odznaky z 70. a 80. let jsou většinou raženy z obyčejného tombaku nebo hliníku a chrlily se po desetitisících, ty z raných padesátek jsou úplně jiná liga. První emise odznaků VTA byly totiž vyrobeny z masivního stříbra.

Jak poznáte ten správný poklad?

Není odznak jako odznak. Sběratelé jsou velmi specifičtí v tom, co hledají, a u absolventských odznaků VTA rozhodují detaily. Pokud chcete zjistit, zda máte doma ten správný, zaměřte se na následující parametry:

• Materiál: Ty nejvzácnější kousky jsou ze stříbra (ryzost 800/1000 nebo vyšší). Na zadní straně odznaku nebo na přitahovací matici byste měli najít puncovní značky. Stříbro má navíc specifickou patinu – nečerná tak ošklivě jako levné slitiny, ale získává ušlechtilý tmavý nádech.
• Číslování: Tohle je naprosto klíčový prvek. Elitní odznaky z 50. let byly číslované. Každý absolvent dostal svůj unikátní kus, který byl evidován. Číslo bývá vyraženo na zadní straně. Čím nižší číslo, tím bývá sběratelský zájem (a cena) vyšší.
• Zpracování: Odznaky z padesátých let vynikají precizním smaltováním a detailní ražbou. Smalt by měl být hladký, bez bublinek, v sytých barvách (typicky bílá, červená a modrá v kombinaci se státním znakem).
• Uchycení: Většina těchto cenných kousků nemá klasickou „sichrhajsku“ (špendlík), ale uchycení na šroub s maticí.

Proč jsou sběratelé ochotni zaplatit 30 000 Kč?

Možná si říkáte, proč by někdo dával takové peníze za kousek kovu se socialistickým lvem. Odpověď je jednoduchá: vzácnost a historie. Phaleristika (věda o vyznamenáních a odznacích) je v Česku velmi silná.

Těchto stříbrných číslovaných variant bylo vyrobeno relativně malé množství. Mnoho z nich se během let ztratilo, bylo vyhozeno při stěhování nebo skončilo v rukou dětí, které je zničily při hře. Navíc, 50. léta jsou pro sběratele vojenské historie fascinujícím obdobím – je to éra „zakladatelská“, kde se mísila tradice první republiky s novým sovětským stylem.

Částka 30 000 Kč není žádný výmysl z bulvárních titulků. Na specializovaných aukcích (jako je např. Aukro, Burda Auction nebo sálové aukce numismatických společností) se cena za zachovalý, kompletní a číslovaný stříbrný odznak VTA s původní maticí běžně pohybuje v tomto rozmezí. Pokud je k odznaku navíc i originální dekret (průkaz o absolvování) se jménem, cena může vyletět ještě o několik tisíc výše.

Pozor na kopie a poškození

Vzhledem k vysoké ceně se na trhu logicky objevují i různé napodobeniny nebo novoražby. Laik může mít problém je rozeznat. Originál z 50. let má svou váhu a specifický „rukopis“ tehdejších mincoven (často Mincovňa Kremnica).

Dalším faktorem je zachovalost. Sběratelé jsou nekompromisní. Pokud je na odznaku odštíplý smalt, je-li uříznutý šroub nebo je odznak neodborně vyleštěn tak, že jsou smazány jemné detaily, jeho hodnota drasticky klesá. Paradoxně, čím méně jste s odznakem po jeho nalezení manipulovali, tím lépe. Nikdy se nepokoušejte odznak čistit chemikáliemi nebo drátěnkou. Patina je u starého stříbra žádoucí.

Kde takové věci hledat?

Statisticky vzato je šance, že takový odznak najdete, nejvyšší v rodinách s vojenskou tradicí. Pokud byl váš dědeček nebo prastrýc technicky zaměřeným důstojníkem, který sloužil v 50. letech, je docela dost dobře možné, že jeho absolventský odznak někde v zapomenuté krabičce stále odpočívá.

Místa, která stojí za prozkoumání:

1. Staré uniformy: Podívejte se do kapes starých sak a kabátů uložených ve skříních.
2. Dřevěné kazety a šperkovnice: Často se tam ukládaly věci, o kterých majitel věděl, že mají nějakou hodnotu, i když zapomněl jakou.
3. Pozůstalosti v papírových krabicích: Často bývají odznaky smíchané s dokumenty, fotkami a dalšími „papíry“.

Co dělat, když ho najdete?

Pokud máte pocit, že držíte v ruce právě tento stříbrný poklad,

zachovejte chladnou hlavu. Nejdříve si ho pořádně prohlédněte (ideálně s lupou) a vyfoťte z obou stran v dobrém světle.

Můžete zkusit oslovit odborníky v numismatických obchodech nebo se zaregistrovat na sběratelských fórech. Tam vám zkušení matadoři obvykle zdarma řeknou, zda jde o originál a jakou má zhruba cenu. Pokud se rozhodnete pro prodej, nejbezpečnější cestou jsou renomované aukční domy, kde se o váš kousek popere více zájemců, což vyžene cenu nahoru.

Pamatujte, že pro vás to může být jen „socialistický odznáček“, ale pro sběratele je to důležitý střípek historie, za který je ochoten zaplatit tisíce korun na ruku. Tak hodně štěstí při průzkumu půdy!