Jak se slaví svatby ve světě: Zajímavé, bizarní i dojemné tradice napříč kulturami

Každá svatba má být nezapomenutelná. Ale někde se o to postarají způsoby, které by nám ve střední Evropě vyrazily dech. Od rozbitých talířů a únosů nevěst až po pláč, tetování a sňatky se stromy – světová svatební fantazie nezná hranic.

Evropská romantika: střepy, polévka a špetka nervů

Zatímco české svatby sází na klasiku – střepy pro štěstí, únos nevěsty a polévku z jednoho talíře – i v Evropě se objevují zvyky, které mají k romantice daleko.

V Německu se před svatbou pořádá Polterabend, hlučná rozlučka, při níž přátelé házejí porcelán o zem. Střepy přinášejí štěstí, ale hlavně dají novomanželům příležitost ukázat, jak zvládnou první společný úklid. V Itálii zase novomanželé rozbíjejí vázu – čím víc střepů, tím víc let manželského štěstí.

A ve Francii? Tam se ještě donedávna konala tradice zvaná „charivari" – hlučný průvod sousedů, kteří v noci po svatbě klepali na hrnce a pánve, dokud se novomanželé neukázali s občerstvením. Možná trochu jiná forma svatebního cateringu.

Pokud se na svatbě ve Švédsku ženich nebo nevěsta vzdálí od svého místa, ostatní hosté mohou políbit ženicha nebo nevěstu, když ten druhý není přítomen.

Ve Skotsku musí mladá dívka podstoupit tradici očernění, než se navlékne do bílých šatů. Svědci a nejbližší přátelé nejprve nastávající nevěstu unesou, pak na ni vylijí černou hmotu smíchanou ze zkažených vajec, popela a mléka a nasypou na ni peří. Je zvykem, že aby se nevěsta nebránila, klidně ji na ulici uvážou ke sloupu a očernění se pak stává veřejnou zábavou. Takto pohaněná nevěsta pak musí v peří a celá černá navštívit alespoň deset hospod v okolí a všude něco popít.

Ve Španělsku si pár během svatebního obřadu navzájem vyměňuje 13 mincí, tzv. „arras”, symbolizují sdílení všeho, co dvojice nabude v budoucnosti.

Afrika: tanec, krev i kouzla

Na africkém kontinentu jsou svatební rituály směsicí kmenových tradic, symbolů plodnosti i kouzel. Například u kmene Maasajů v Keni otec nevěsty při obřadu plivne své dceři na hlavu a prsa – nikoli z neúcty, ale jako požehnání pro šťastné manželství.

V Nigérii bývá svatba nejen svátkem lásky, ale i přehlídkou barev, tance a darů. Každý host má povinnost přinést něco do výbavy – od hrnců po živé slepice. V některých oblastech Ghany zase ženy nosí na obřad symbolické tetování  hennou, které má chránit plodnost.

A ještě jeden bizarní detail: v Etiopii muži z kmene Hamar musejí před svatbou přeběhnout po zádech dobytka. Kdo spadne, ten si nevěstu nezaslouží.

Na západním pobřeží Afriky v Mauretánii si potrpí na baculaté nevěsty. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby je však jejich nastávající neposílali do „tukových farem“. Tam prý mají nabrat na objemu a kráse. Jednoduše si je nechají vykrmit.

Asie: když ženich dostane do rukou luk

V Asii se svatby pohybují od meditativních po naprosto bláznivé. Například v Číně se v některých oblastech dodnes dodržuje tradice, kdy nevěsta musí několik dní před obřadem plakat – každý den alespoň hodinu. Slzy symbolizují štěstí a oddanost, a pokud se k ní přidají i matka a sestry, je to považováno za znamení silného rodinného pouta.

V Indii jsou svatby pestrobarevnou přehlídkou rituálů, které trvají i několik dní. Nevěsta bývá celá zdobená hennou, zlacenými náramky a květinami. Jeden z neobvyklých indických zvyků se jmenuje „Kumbh Vivah" – svatba se stromem. Ženy narozené v nešťastném astrologickém znamení se nejdříve provdají symbolicky za banánovník či fíkovník, aby se zlomilo „prokletí“. Teprve pak si mohou vzít svého skutečného partnera.

A pokud si myslíte, že luk a šípy patří jen do pohádek, v čínské provincii Jing střílí ženich šípy (bez hrotů!) na svou nevěstu. Po obřadu musí všechny šípy posbírat a zlomit – tím se symbolicky „lámou zlé síly“.

Amerika: koně, indiánský kouř i sklenka whisky

U původních amerických kmenů má svatba hluboce duchovní rozměr. Indiánské páry během obřadu často provádějí rituál kouře – společně vdechnou kouř z posvátné směsi bylin, což symbolizuje spojení duší.

V moderních Spojených státech se zase rozšířila tradice „tying the knot" – doslova „svázání uzlu“. Novomanželé si omotávají ruce stuhou nebo provazem, což má připomenout, že teď už patří k sobě.

V Karibiku se po svatbě tančí „jumping the broom" – přeskakování koštěte. Tento zvyk pochází ještě z dob otroctví, kdy nebylo dovoleno uzavírat legální sňatky. Skok přes koště měl symbolizovat začátek nového života.

A na Aljašce? Tam hosté často přinášejí novomanželům kousek velrybího tuku nebo sobího masa – prý aby měli vždy co jíst, ať už přijde jakákoli zima.

Orient a Blízký východ: zlato, tanec a testy trpělivosti

Na Blízkém východě bývají svatby nejen rodinnou, ale i ekonomickou událostí. V Turecku se na šaty nevěsty připínají zlaté mince a bankovky – kdo daruje největší bankovku, má šanci stát se kmotrem prvního dítěte.

V Libanonu se svatební veselí rozjíždí už v den zásnub. Taneční průvod s bubny a zpěvem jde po ulicích až k domu nevěsty. Tam ženich musí překonat symbolické překážky – občas i malý test zdatnosti v podobě zvedání prstenu ze země jen zuby.

A v Afghánistánu nebo Íránu se stále drží rituál „sofre aghd" – slavnostní tabule s medem, zrcadlem a svíčkami. Ženich a nevěsta si při obřadu navzájem líznou z prstu med, aby jejich manželství bylo sladké.

Bizarnosti, které berou dech

A teď to nejlepší – svatební kuriozity, které dokazují, že láska opravdu nezná hranice (ani logiku).

Korejští ženichové podstupují po svatbě „zkoušku síly“ – přátelé jim svážou nohy a bijí je smradlavou rybou. Prý pro štěstí a plodnost.

V Mongolsku musí snoubenci při žádosti o ruku společně zabít kuře a najít v něm zdravá játra. Pokud se to nepodaří, musí to opakovat.

V Kongu se novomanželé nesmí během obřadu smát. Kdo se usměje, ten prý přivolá neštěstí.

A v Grónsku se ještě donedávna ženich „zmocnil“ nevěsty doslova – odvezl si ji na saních do svého domu, kde se konala svatba.

Když rituál vypráví o lásce

Ať už jde o tanec, smích, krev, pláč nebo med, všechny svatební rituály spojuje jedno: víra, že láska potřebuje symbol, aby vydržela.

Někde to znamená rozbité talíře, jinde modřiny od výprasku rybou nebo mokré oči z povinného pláče. Ale ve všech kulturách platí, že svatba není jen právní akt. Je to divadlo, rituál, zkouška i oslava, kterou si lidstvo vymýšlí už tisíce let.

A pokud vám to všechno připadá podivné – zkuste se na chvíli podívat očima cizinců na náš zvyk únosu nevěsty. Věřte, i ten vypadá docela bizarně.