Igelitky z Tuzexu: Kdysi statusová záležitost, dnes cenný suvenýr
V době socialismu se k některým věcem nedalo dostat. Zboží bylo nedostatkové a dostupné často jen „pod pultem“. Některé obchody nabízely zboží, které jinde v republice neexistovalo.
Veksláci
Za socialismu se nejen pašovalo zboží do Československa, ale také nelegálně vyvážely starožitnosti, často ty, které pocházely z vykradených kostelů a památek. Tyto vzácné předměty končily v rukou sběratelů na západě. Na černém trhu tehdy kralovali tzv. veksláci, lidé, kteří obcházeli přísná devizová pravidla a obchodovali s cizími měnami, bonovými poukázkami a nedostatkovým zbožím. Středobodem těchto obchodů byl Tuzex, síť obchodů, kde se dalo běžně nedostupné zboží sehnat pouze za bony, tedy poukázky směnitelné za valuty.
Tuzex jen pro vyvolené
Historik Adam Havlík říká, že Tuzex fungoval v podstatě jako státem provozovaná pračka valut, účelem bylo vysát cizí měnu z rukou obyvatel. Mezi první zákazníky patřili turisté, lidé pracující v zahraničí nebo diplomaté. Veksláci byli viditelným projevem šedé ekonomiky socialismu. Tito podnikavci využívali mezer v systému, v dnešních podmínkách bychom jejich činnost nazvali daňovým únikem nebo nelegálním finančnictvím.
Bony
S přechodem k tržnímu hospodářství po roce 1989 se však mnozí z nich rychle přeorientovali a začali podnikat oficiálně, v nových podmínkách se naučili plavat stejně dobře jako předtím. Zajímavou historku přináší Havlíkova kniha Marky, bony, digitálky. V roce 1976 navštívil Václava Havla v jeho chalupě na Hrádečku důstojník Veřejné bezpečnosti, nikoliv kvůli politice, ale s prosbou, zda by mohl zprostředkovat nákup bon pro známého, který si chtěl v té době v Tuzexu koupit auto.
Havel, který dostával honoráře v tvrdé měně díky zahraničním uvedením svých her, žádné bony v té chvíli neměl. Případ později vyšetřovala Inspekce ministerstva vnitra, ale pro příslušníka to nemělo žádné vážné následky. Tato epizoda ukazuje jak obrovská byla poptávka po tuzexovém zboží. Lidé byli ochotní riskovat, podvádět i obcházet zákon jen proto, aby se dostali k barevným televizním, digitálkám, kukačkám, džínám, západní kosmetice či sladkostem, které se v běžných obchodech neprodávaly.
Igelitky z Tuzexu
Dnes se na éru Tuzexu vzpomíná s nostalgií, a některé artefakty té doby získávají sběratelskou hodnotu. Například igelitky Tuzexu, s potiskem cigaretových značek, log známých produktů nebo grafik jsou typické pro 70. a 80. léta, se dnes ve velmi dobrém stavu objevují například na Aukru. Mnohdy vypadají téměř jako nové a mezi sběrateli mají nemalou cenu. Dokládají, že i tak banální předmět, jako je igelitová taška, se může stát symbolem doby, ve které byla jinak každodenní spotřeba přísně regulována.