Těžká obývací stěna kdysi stála v každém obýváku. Dnes ji designéři označují za symbol nevkusu
Foto: unsplash
3 min
Měla ji doma téměř každá rodina. Obří, těžká a neuvěřitelně lesklá monstra, která opticky zmenšila nejeden panelákový pokoj na polovinu. Přestože na ni mnozí vzpomínají jako na symbol socialistické šedi, její skutečný příběh začal úplně jinak a mnohem dříve, než se k moci dostali komunističtí plánovači.
Reklama
Většina lidí si myslí, že sektorový nábytek vymysleli socialisté. Není to pravda.
Tento revoluční koncept vznikl už v roce 1921 v meziválečném Československu. Architekt Jan Vaněk tehdy v Brně založil Spojené uměleckoprůmyslové závody (UP). Tyto závody patřily k průkopníkům sériové výroby skladebného nábytku v Československu a významně ovlivnily moderní design ve své době.
Ve své době šlo o absolutní vrchol moderního, mezinárodně uznávaného funkcionalistického designu. Žádná uniformita. Žádná šeď. Jen čistý pokrok.
Rousínovská legenda jménem Universal
Masová produkce nejslavnější řady Universal – včetně verzí U-100 a U-101 – odstartovala v roce 1971. Výroba běžela v tehdy nejmodernějším nábytkářském závodě v Rousínově.
Na vývoji tohoto systému se podílel Ivan Halabala, syn legendárního designéra Jindřicha Halabaly. Kromě Rousínova se do výroby zapojily i další podniky jako Jitona Soběslav, Interiér Praha či Tusculum Bučovice.
Nábytek se vyráběl z dřevotřískových desek, sololitu a umakartu. Typickým znakem se stala povrchová úprava z tmavého polyesterového laminu s vysokým leskem, která měla imitovat luxusní mahagon či dub. Měla vypadat bohatě. Působila těžce.
Pět měsíčních platů a fronta na prodejně
Pořízení takové stěny v dobách normalizace představovalo obrovskou životní událost a finanční zátěž, která mnohé rodiny doslova položila na kolena.
Představme si mladé manžele, kteří v roce 1978 získali družstevní byt 3+1 na pražském sídlišti Jižní Město. Pro svůj obývací pokoj o výměře pouhých 16 metrů čtverečních si vybrali právě sektorovou stěnu Universal z Rousínova.
Průměrný hrubý měsíční plat v Československu tehdy činil přibližně 2 500 Kčs. Kompletní sestava s pěti skříňovými moduly, prosklenou vitrínou na broušené sklo, barem a prostorem pro televizor Tesla je však stála závratných 12 500 Kčs.
To byl přesný pětinásobek tehdejšího průměrného platu. Jenže to nebyl jediný problém.
Získat ji nebylo snadné, nábytek nebyl běžně skladem. Manželé museli vystát dlouhou frontu před prodejnou Nábytek a podplatit vedoucího prodejny, aby jim sestavu vůbec rezervoval. Odvoz pak realizovali svépomocí na střeše vozu Škoda 120.
Po sestavení stěna o délce 3,6 metru a výšce 2 metry opticky zaplnila celou místnost a kvůli tmavému laminu výrazně zmenšila užitný prostor bytu. Byt se smrskl, ale měli stěnu.
Nezničitelné monstrum, které přežije všechno
Sektorové stěny byly sice robustní a těžké, ale jejich řemeslné zpracování vykazovalo neuvěřitelnou odolnost.
Slova jednoho z pamětníků, který nedávno vyklízel byt po svém dědečkovi, mluví za vše.
Tu stěnu jsme museli rozmlátit palicí, protože ty skříně vážily snad tunu a neprošly by dveřmi,
vzpomíná. A právě v tom spočívá její paradox. Mnozí ji neměli rádi, ale přežila desetiletí používání, několik stěhování i generace majitelů.
Symbol jedné éry
Dnes jsou tyto obří lesklé stěny pro někoho nevkusným pozůstatkem socialismu, pro jiného zajímavým kusem designové historie. Jisté je jedno – málokterý kus nábytku se tak výrazně zapsal do života československých domácností. Právě proto na něj dodnes vzpomínáme.
