Dřív visely v každé hospodě. Dnes jsou některé plechové cedule sběratelskou raritou
Foto: pexels
3 min
Plechová cedule kdysi lákala hosty na čerstvé pivo. Teď se stala vzácným kouskem, po kterém pátrají sběratelé i milovníci pivní nostalgie.
Reklama
Když pivovar zmizel, cedule získala cenu
V době, kdy se pivo čepovalo ještě bez počítačových systémů a platilo se v korunách a haléřích, patřily plechové cedule k neodmyslitelnému vybavení každé slušné hospody. Visely nad výčepem, u vchodu i na fasádách a lákaly na místní značky, čímž plnily roli, kterou dnes převzaly digitální obrazovky a sociální sítě.
Jedna z těchto cedulí – konkrétně ta s nápisem PIVO OPAVA – se nyní prodává v online aukci za 22 000 korun. Pro běžného pozorovatele možná nepochopitelná suma, pro znalce však logická cena za kus historie, který už nikdy nevznikne.
Cedule o rozměrech 26,5 × 37 centimetrů je totiž zaručeným originálem, nikoliv novodobou replikou. Prodejce zdůrazňuje, že jde o velmi pěkný stav bez poškození – což u předmětů, které desítky let visely venku v dešti, mrazu i slunci, rozhodně není samozřejmost.
Opavský pivovar vařil pivo skoro dvě stovky let
Za cedulí stojí příběh pivovaru, který se zapsal do slezské identity. Opavský měšťanský pivovar vznikl už v roce 1825 a po generace zásoboval region kvalitním pivem. Později se stal známým pod značkou Zlatovar, která si získala příznivce daleko za hranicemi města.
Přesto ani dlouhá tradice nedokázala odolat tlaku moderní doby. V roce 2005 bylo vaření piva v Opavě definitivně ukončeno a s ním skončila i éra, kdy místní značka patřila k samozřejmostem regionálního stolování.
Cedule, která kdysi lákala hosty na čerstvě natočený ležák, se tak proměnila v doklad zaniklé pivovarské kultury. Už nejde o reklamní předmět – jde o hmotný fragment vzpomínek na časy, kdy každé město mělo svůj pivovar a každá hospoda svou identitu.
Sběratelé loví kusy nostalgie, ne jen plechové cedule
Zájem o staré pivní cedule není jen módní vlnou. Je to hledání spojení s dobou, která už neexistuje – s atmosférou hospod, kde se nekouřilo podle zákonů, ale podle zvyku, kde se neplatilo kartou a kde cedule nad barem nebyla jen dekorací, ale součástí každodenního života.
Pro milovníky pivní historie představuje taková cedule víc než investici. Je to kus autenticity v době replik a digitálních kopií. A právě proto se ceny pohybují v tisících – protože originály už nikdo nevyrábí a ty, které přežily, mizí v soukromých sbírkách.
Otázka tedy nezní, jestli je cedule drahá. Otázka zní: Kolik stojí kus minulosti, který se už nikdy nevrátí?
