Staré pohlednice nevyhazujte. Vzácné kusy mají cenu přes tisíc korun

Kouzlo starých pohlednic: Když papírový pozdrav vyprávěl příběhy

Řeč je o historických pohlednicích, jejichž sběratelství se odborně nazývá filokartie. V dobách, kdy neexistovaly mobilní telefony ani internet, byly tyto malé kartičky jediným způsobem, jak sdílet krásu navštívených míst s rodinou a přáteli. Pamětníci si jistě vzpomenou na kouzelné chvíle, kdy ve schránce objevili voňavý pozdrav z prázdnin nebo lázní.

Ty nejstarší kousky z přelomu 19. a 20. století měly neopakovatelné kouzlo – zadní strana byla vyhrazena pouze pro adresu, a tak odesílatelé museli své vzkazy tísnit na přední straně, přímo kolem malebného obrázku. Dnes tyto lístky představují fascinující sondu do každodenního života našich předků a pro sběratele mají nevyčíslitelnou historickou hodnotu.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Tady končí machrování a začíná boj o každý správný tip

11. 8. 2026

Zlatá éra filokartie a mistři, kteří tvořili dějiny na pár centimetrech

Zlatá éra pohlednic se datuje zhruba mezi lety 1885 a 1918, přičemž absolutní vrchol zažívala v letech 1896 až 1915. V této době nešlo o žádnou lacinou masovou produkci, ale o precizní řemeslnou práci. Pohlednice vznikaly v renomovaných secesních vydavatelstvích a na jejich tvorbě se podíleli i ti nejvýznamnější umělci své doby.

Své nezaměnitelné stopy na nich zanechali velikáni jako Alfons Mucha, Mikoláš Aleš nebo Adolf Liebscher. Každý lístek byl malým uměleckým dílem, které v sobě neslo hrdost na národní identitu a tehdejší technologický pokrok. Tyto skvosty se tiskly náročnými metodami, které dnes obdivují odborníci po celém světě.

Sběratelská detektivka: Jak poznat, že držíte v ruce drahý unikát?

Chcete-li zjistit, zda vaše rodinné dědictví skrývá skutečný poklad, musíte se stát na chvíli detektivem. Prvním vodítkem je zadní strana. Pokud je celistvá a nerozdělená, pochází pohlednice z doby před 1. říjnem 1905, což okamžitě zvyšuje její atraktivitu.

Klíčová je také technika tisku. Nejcennější jsou staré litografie (kamenotisky) z let 1885–1905. Pod lupou u nich nenajdete žádný tiskový rastr, barvy jsou dokonale plynulé a detaily bývají často zdobené pravým zlacením. Velkou roli hraje i motiv. Zatímco pohledy velkých měst jako Praha či Karlovy Vary se tiskly v obřích nákladech a mají dnes nízkou hodnotu, záběry malých obcí, zaniklých mlýnů, starých továren či proměněné krajiny jsou extrémně vzácné. Sběratelé ocení i vzácná poštovní razítka z malých úřadů nebo vojenských lazaretů. Takové kousky pak snadno překračují hranici 1500 korun.

Přečtěte si také

Polovina Japonců pracuje až do sedmdesáti. Česku hrozí stejný scénář

12. 8. 2026

Od haléřů k desetitisícům: Kde své poklady nejlépe zpeněžit?

Původní cena pohlednic se v době Rakouska-Uherska pohybovala v řádu několika haléřů. Dnes je situace zcela jiná. Zatímco běžná produkce z 30. až 80. let 20. století se prodává za symbolických 10 až 80 Kč, vzácné kousky dosahují závratných výšin.

Skutečným svatým grálem české filokartie je pohlednice Místek v budoucnosti, vydaná před první světovou válkou. Zobrazuje fantastickou vizi města se vzducholoděmi a tramvajemi. Dochovalo se pouhých 7 kusů a její hodnota se dnes odhaduje na neuvěřitelných 40 000 až 60 000 Kč!

Ne každý se však chce svých vzpomínek vzdát jen kvůli penězům. Na sběratelském portálu Sběratel.com se k tomu vyjádřil uživatel s přezdívkou apexx: Pokud pohlednice nemají hodnotu několik stovek korun, tak nemá smysl je prodávat. I když jsou v horším stavu, tak mají své kouzlo a jsou pro mě jistou cenností.

Pokud se přesto rozhodnete své nálezy prodat, nejlepší cestou jsou specializované aukční domy nebo internetový portál Aukro, kde o unikáty svádějí sběratelé napínavé bitvy. Zkuste prohledat staré krabice na půdě či u babičky na chalupě – možná tam na vás čeká zapomenuté svědectví starých časů s nečekanou hodnotou. Našli jste někdy při vyklízení starou pohlednici, která vás chytila za srdce?