Staré reklamní cedule mohou mít vysokou cenu. Nejvzácnější kusy přesahují sto tisíc

Krása, která přežila věky: Kouzlo starých smaltovaných cedulí

Řeč je o starých smaltovaných reklamních cedulích, které kdysi zdobily fasády koloniálů, nároží ulic nebo stěny prvorepublikových autodílen. Tyto cedule nebyly jen obyčejným nosičem reklamy, ale doslova uměleckým dílem. Každý, kdo někdy navštívil babiččinu chalupu nebo starou vesnickou stodolu, si jistě vybaví ten nezaměnitelný lesk, syté barvy a mírně vypouklý tvar, který odolal desetiletím deště, mrazu i slunce. Zatímco moderní plastové poutače vyblednou po několika sezónách, tyto poctivé kovové klenoty vypadají i po bezmála sto letech, jako by je právě vytáhli z pece.

Ruční práce vypálená v žáru osmi set stupňů

Zlatá éra těchto reklamních skvostů se datuje od konce 19. století až do konce druhé světové války v roce 1945. Výroba byla nesmírně technologicky i řemeslně náročná. Na silný ocelový plech, který se pro vyšší tuhost a stabilitu bombíroval – tedy prohýbal –, se ručně nanášela barevná sklovina neboli smalt. Každá barva se nanášela samostatně přes speciální šablony a následně se vypalovala v peci při teplotách mezi 700 °C až 830 °C. Tento proces se opakoval pro každou barvu zvlášť.

Výsledkem byla neuvěřitelná odolnost vůči korozi, stálobarevnost a vysoký skleněný lesk. Tyto prémiové cedule si mohly dovolit jen ty nejúspěšnější firmy z oblasti motorismu, potravinářství či chemického průmyslu. Kdo by si nepamatoval ty nádherné motivy s automobily, pneumatikami nebo prášky na praní, které zdobily každou vesnici?

Přečtěte si také

Předpověď počasí se otáčí, na některých místech v noci mrzne

12. 8. 2026

Detektivka na půdě: Jak poznat unikát od bezcenné repliky?

Ne každá cedule, kterou najdete, vám ale zajistí pohádkové bohatství. Sběratelé jsou dnes velmi nároční a trh je bohužel zaplaven moderními padělky. Prvním vodítkem je hmotnost a tloušťka plechu – historické originály jsou překvapivě těžké a masivní, zatímco novodobé repliky bývají tenké a lehké. Dalším klíčovým znakem je plastičnost. Když přejedete prstem po přechodu mezi barvami u starého smaltu, jasně ucítíte vystouplé vrstvy. Moderní levné napodobeniny jsou často úplně ploché, vyrobené sítotiskem.

Velkým plusem je také značka výrobce na zadní straně nebo v rohu cedule, například legendární Ferrosmalt Praha, Smalt Smíchov nebo Austria Email. Pozor si musíte dát také na historické anomálie. Na internetu se například objevuje cedule s nápisem Barum Superb a datací 1935, která se vydává za prvorepublikový unikát v hodnotě 50 000 Kč. Jde však o mýtus – značka Barum vznikla až v roce 1947 sloučením značek Baťa, Rubena a Matador. V roce 1935 vyráběl Baťa pneumatiky pod svým vlastním jménem. Jde tedy o novodobou fantasy repliku nebo chybně datovaný poválečný kus.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Srpen není jen dovolená. Otestujte se, zda víte, co všechno se v něm odehrává

12. 8. 2026

Od stovek k desetitisícům: Kde prodat svůj nález?

Zatímco běžné uliční či domovní cedule mají dnes hodnotu stovek či jednotek tisíc korun, vzácné reklamní cedule z první republiky v zachovalém stavu se na aukčních portálech běžně draží za 20 000 až 60 000 Kč. Ty nejvzácnější motoristické motivy – například oleje, pneumatiky či značky jako Tatra, Jawa nebo Shell – mohou překročit i magickou hranici 100 000 Kč! Pro sběratele je to svatý grál.

Pokud takový poklad najdete, nikdy ho nečistěte drátěnkou ani chemickými rozpouštědly. Stačí obyčejná voda se saponátem. Neodborné opravy či vyklepávání kladivem mohou hodnotu zničit a srazit cenu z desítek tisíc na zlomek hodnoty. Pro prodej jsou ideální specializované aukční domy nebo prověřené sběratelské portály jako Aukro či OneBid.

Podle prodaných aukcí na Aukru a diskusí sběratelů se situace dá shrnout takto: „Lidi dneska zkoušejí prodat každou orezlou tabuli ze vsi za desetitisíce. Pak se podíváte blíž a je to buď polská replika z tenkého plechu, co smalt viděla jen z rychlíku, nebo totální slátanina, kde nesedí ani roky. Skutečných prvorepublikových originálů v dobrém stavu už je strašně málo a ty si sběratelé drží.„

A co vy? Máte doma na půdě, v garáži nebo na chalupě starou ceduli, kterou jste dosud přehlíželi? Možná je nejvyšší čas vzít baterku, vylézt po žebříku a pořádně prozkoumat zaprášené kouty. Napište nám do komentářů, jaké poklady se skrývají u vás doma!