Anarchistický buřič a básník projel kus světa, ale tesknil po rodných Kokovicích
Foto: I would appreciate being notified if you use my work outside Wikimedia.More of my work can be found in my personal gallery. / CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11156454 / Creative commons, CC-BY
4 min
Vedl pestrý život, s nepatrnými prostředky často cestoval po Evropě. Nějakou dobu žil ve Vídni, nejvíce ho ovlivnila Francie. Básník Karel Toman (1877-1946), vlastním jménem Antonín Bernášek, studoval ve Slaném, pak v Příbrami, začal, ale nedokončil práva. Po celý život neměl nikdy nadlouho pevné zaměstnání, miloval volný život, měl blízko k anarchistům.
Reklama
Rád cestoval, oblíbil si světové metropole, stýkal se s lidmi nižších a nejnižších vrstev, byli mu sympatičtí tuláci, lidé neklidné krve, nespokojenci a bouřliváci. Celé jeho dílo obsahuje osm sbírek, tvořících dohromady jeden nevelký svazek, a přece je to dílo významem i hodnotou veliké.
Proti všem
„Je v něm celý Tomanův vývoj od anarchistického protispolečenského odporu až po hledání a nalézání životních jistot, a celý tento nejednoduchý a dlouholetý proces, který nebyl bez výkyvů, je vyjádřen přesnými, promyšlenými, dlouho a pečlivě korigovanými verši,“ popisuje Vladimír Kovářík v encyklopedii Literární toulky po Čechách.
Obecně by se dalo říct, že anarchismus vychází ze socialismu, hlásí svobodu jedince a beztřídní společnost. Jeho stoupenci odmítali instituce - stát, církev a autority vůbec. Žili bohémským životem, označovali se jako „buřiči“. Jejich poezie zachycuje konkrétní události, je sdělná, má písňovou formu, jazyk používali lidový až vulgární.
„Klobouk na tři facky, urousaná od psů, staré střevíce," Hraběnka Dobřenská a spisovatel John spolu…
Hlas domova
Jako básník hledal Toman i vztah k domovu. V mladých verších se představa rodného domu a matky, která vzpomíná na ztraceného syna, objeví jen občas. Ale při dlouhých pobytech v cizině se ozývala „tesknice“ při pomyšlení na domov. „V divokou vřavu světa hlas domova se ozval zádumčivě. Pěšinkou, která nikdy nezaroste, vyšel jsem hledat rodný dům,“ zaznívá v básni Domove, domove… ze sbírky Hlas ticha. Nebo v básni Štědrý den píše Toman: „Domove, nikdy nemluvíš tak jako ve dnech, kdy jsme sami. Tvůj hlas, to smutek je a tíž, ať pod sluncem, ať pod hvězdami."
Rodné Kokovice
Básník sice zemřel 12. června 1946 v Praze, ale na svět přišel 25. února 1877 v osadě Kokovice, která je součástí obce Klobuky. Leží v okrese Kladno na rozhraní Středočeského a Ústeckého kraje. V současnosti má přes 100 obyvatel a rozlohu 606 ha. Obecní úřad je v Klobukách.
Z historického hlediska byly Kokovice většinou samostatnou obcí, jejíž historie sahá až do počátku 14. století. Podle Okrašlovacího spolku Kokovic pochází první písemná zmínka o vesnici z roku 1318. Do roku 1876 byly Kokovice připojeny ke Klobukám a Kobylníkům. V tomto roce bylo ale vyhověno žádosti o samostatnost a obec byla prohlášena za samostatnou. Dnes jsou Kokovice opět součástí obce Klobuky.
„V obci se nacházely dva rybníky. Ty v minulosti hnaly vodu na nedaleký Nefretův mlýn. Dnes však najdete v obci už jen jeden. Další rybník leží na potoce východně od obce,“ uvádí web Kokovice.cz. Jsou zde budovy až několik set let straré, zachováná architektura je typická pro slánský region. Jediný, kdo obec svým způsobem proslavil, je právě místní rodák, básník Antonín Bernášek alias Karel Toman.
„Obec ve velikosti Kokovic má své kouzlo, jelikož si udržuje vesnický charakter. Nemáme tu žádné bydlení typu satelit, ale poctivé staré (kamenné) budovy s ranním probuzením od hospodářských zvířat jako jsou např. kohouti, husy a mnoho uštěkaných psů,“ libují si místní a zároveň členové Okrašlovacího spolku z Kokovic.
