Keramika fajáns bývala pýchou každé hospodyně. Dnes po ní prahnou sběratelé
Foto: Pexels
4 min
Možná ji máte na chalupě i vy. Starou, zaprášenou mísu, která pamatuje ještě vaše praprababičky. Možná je dokonce prasklá a stažená starým drátem, takže pro vás měla jen nulovou hodnotu a sloužila nanejvýš jako dekorace na cibuli. Sběratelé starožitností však nad takovými kousky doslova šílí a neváhají za ně na ruku vyplatít desítky tisíc korun.
Reklama
Kouzlo starých časů: Když se obyčejná hliněná mísa promění v rodinné stříbro
Řeč je o unikátní lidové a posthabánské fajáns, kterou mnozí znají spíše pod lidovým označením moravská či slovenská majolika. Tyto nádherné, ručně malované keramické mísy a talíře zdobily police venkovských stavení po celá staletí. Na rozdíl od obyčejné užitkové kameniny, která sloužila k běžnému vaření, byla fajáns pýchou každé hospodyně. Vystavovala se na čestném místě v malovaném příborníku a dědila se z generace na generaci.
Její kouzlo spočívá v zářivě bílém podkladu, na kterém doslova svítí syté, ručně malované barvy. Každý kus je originálem, který v sobě nese otisk lidské ruky a neopakovatelnou atmosféru starých časů. Kdo by si nepamatoval, jak babička opatrně sundávala z police tu nejhezčí mísu, když přišla vzácná návštěva?
Tajemství habánských mistrů: Jak vznikal moravský a slovenský unikát
Historie tohoto křehkého umění sahá hluboko do minulosti a je úzce spjata s příchodem novokřtěnců – Habánů – na jižní Moravu a západní Slovensko. Ti s sebou přinesli tajnou recepturu na výrobu neprůhledné cíničito-olovnaté polevy. Když se v 18. století jejich přísná komunita rozpadla, řemeslo převzali místní lidoví tvůrci.
Vznikla tak úchvatná fúze, kdy se původní precizní technika spojila s nespoutanou lidovou tvořivostí. Významná centra výroby vzkvétala ve Vyškově, Šternberku, Olomouci či slovenské Modré a Sobotišti. Místní mistři pálili hlínu při teplotách kolem 1000 °C a malovali motivy přímo do syrové, ještě nevypálené glazury.
Používali k tomu takzvané barvy vysokého žáru – podmanivou kobaltovou modř, zářivou antimonovou žluť, měděnou zeleň a temnou manganovou fialovou. Na mísách tak ožívaly stylizované květiny, siluety panských sídel, kostelů i hrdé cechovní znaky. Každý tah štětcem byl definitivní – žádné opravy, žádné druhé šance.
Detektivka na půdě: Jak poznat vzácný originál od obyčejné zadělávačky?
Mezi lidmi koluje mýtus, že každá stará hnědá mísa na kynutí těsta (tzv. zadělávačka) po babičce má dnes hodnotu patnácti tisíc korun. To je však omyl. Obyčejná užitková kamenina z konce 19. nebo 20. století se na trhu pohybuje v rozmezí 300 až 1 500 Kč.
Skutečným sběratelským svatým grálem je právě jemná, světlá fajáns z 18. století. Poznáte ji podle typického bílého či krémového podkladu s ruční malbou a drobných nedokonalostí v glazuře. A co je nejzajímavější? Na rozdíl od běžného porcelánu zde prasklina nebo historická oprava neznamená bezcennost.
Jak vysvětluje soudní znalec v oboru starožitností a keramiky: „U lidové fajánse z 18. století hraje klíčovou roli vzácnost dekoru a lokalita původu. Zatímco u běžného porcelánu prasklina srazí cenu na nulu, u dvousetleté fajánse sběratelé historické opravy, jako je drátování, respektují. Drátování je dnes vnímáno jako autentické svědectví doby, kdy si lidé těchto drahých předmětů vážili natolik, že je nevyhazovali, ale nechávali opravovat potulnými dráteníky."
Šokující hodnota: Proč má i prasklý střep cenu patnácti tisíc korun?
Ceny těchto historických skvostů dnes dosahují závratných výšin. Zatímco v době svého vzniku stála taková mísa jen pár drobných, dnes se nepoškozené kusy z 18. století běžně prodávají za 15 000 až 50 000 Kč. Pokud narazíte na extrémně vzácnou habánskou fajáns ze 17. století, může se cena vyšplhat i přes 150 000 Kč.
Představte si modelovou situaci: při vyklízení půdy na Vyškovsku objevíte prasklou, drátem staženou mísu o průměru 18 cm s motivem panského sídla. Pokud byste ji vyhodili, přišli byste o jmění. Jedná se totiž o cennou vyškovskou fajáns z let 1800–1825, jejíž cena se na specializované aukci může snadno vyšplhat na 15 000 Kč.
Pokud tedy doma, na půdě nebo u babičky ve sklepě objevíte starou malovanou keramiku, rozhodně ji nevyhazujte. Nejlepším způsobem, jak zjistit její skutečnou hodnotu a bezpečně ji prodat, je oslovit renomované aukční síně nebo využít specializované sběratelské portály jako Aukro.
Zkuste se o víkendu pořádně porozhlédnout – možná i na vás pod vrstvou prachu čeká zapomenutý poklad, který vám udělá radost nejen svým příběhem, ale i nečekanou finanční injekcí. Máte doma také nějaký podobný kousek po předcích?
