Neumíte prosadit svůj názor? Snažíte se zavděčit všem? Známe 4 kroky k asertivitě na pracovišti

Server Welcometothejungle, zaměřený na otázky personalistiky, lidských zdrojů a náborování zaměstnanců tentokrát rozebírá naši neustálou snahu potěšit ostatní a alarmující nedostatek naší asertivity v pracovním prostředí.

Tyhle dvě neřesti jsou bohužel v korporátním světě stále velmi rozšířené. Pro někoho je takřka nemožné říci „ne“ nebo „dost“, a to zejména v práci. Příčiny mohou být různé – strach z nelibosti nadřízeného, obavy z názoru kolegů nebo prostě (přehnaná) snaha odvádět dobrou práci. Dobrá zpráva je, že asertivita opravdu funguje a že vám pomůže získat osobní svobodu a zajistí pohodu v práci.

Co to vlastně je ta „asertivita“?

Asertivita je schopnost prosadit svůj názor, a to i v případě, že bude nepopulární. Je to schopnost vyjádřit i negativní věci, například nesouhlas či kritiku, ale také uznání, že je něco nad naše síly. Je to i jednoduché slůvko „ne“.

Za nedostatek asertivity může nejen nízké sebevědomí, ale také snaha se zavděčit všem – pro tuto vlastnost se v angličtině ujal pojem „people pleasing“ (neboli doslova snaha „potěšit ostatní“). Jinými slovy, kdo se snaží „za každou cenu zalíbit všem“, má následně problém se prosadit. Protože když se chcete všem zalíbit, je těžké někomu oponovat, i kdybyste tím dané osobě vlastně pomohli. Takový „people pleaser“, který se snaží všem zavděčit, se nejvíc bojí, že ho ostatní nebudou mít rádi nebo si ho nebudou vážit. 

4 KROKY K PRACOVNÍ ASERTIVITĚ:

1. Neodpovídejte hned

Až po vás bude někdo něco chtít, dejte si s odpovědí načas. Tak budete mít víc času postupně se dopracovat k jasnému a nediskutabilnímu „ne“. Svou odpověď můžete oddálit například tak, že při pozvání na schůzku řeknete, že se musíte nejprve podívat do diáře. Získáte tím čas, abyste se sami sebe zeptali, zda máte chuť nebo čas to či ono opravdu absolvovat. Tak se postupně naučíte, že ani v práci nemusíte na všechno říkat „ano“. Dá vám to i další možnosti – například navrhnout ostatním jiný termín, který by vám lépe vyhovoval.

2. Začněte postupně

Nejlépe se člověk naučí říkat „ne“, když začne u situací, ve kterých o tolik nejde. Můžete začít třeba tím, že kolegovi, který vás (každý týden) prosí „o malinkou laskavost“, oznámíte, že bohužel nemáte čas mu pomoci.

3. Řekněte „ne“ bez dalšího odůvodnění či omluv

Odmítnutí bez udání důvodu či omluvy vezme žadateli vítr z plachet. Když se totiž omlouváte a vysvětlujete, proč to nejde, tazatel z vás vycítí pocit provinění, který může využít, a nakonec vás ještě přimět, abyste mu vyhověli. Vyhněte se proto frázím typu: „Hrozně mě to mrzí, ale…“ nebo „Nehodí se mi to, mám schůzku s klientem, a navíc…“ Čím jednodušší odpověď, tím lépe. Držte se faktů: nejste prostě k dispozici. Bude-li to pro vás opravdu obtížné, máte vždy možnost navrhnout alternativní řešení, které vám budou vyhovovat lépe.

4. Stůjte si za svým

Jakmile začnete být asertivní, vaše okolí bude zmatené, jak to, že najednou nejde něco, co ještě donedávna možné bylo. Nastavení mantinelů a jejich následné hájení může pro vás být nakonec ještě namáhavější než jednoduše odpovídat „ano“. Ale to platí jen z krátkodobého hlediska. Dlouhodobě se však naučíte naslouchat svým vlastním potřebám a respektovat je. Když si budete stát pevně za svým, přimějete i ostatní, aby vás respektovali.

Snaha zavděčit se všem a nedostatek asertivity v práci má negativní důsledky na duševní zdraví. Dobrou zprávou je, že v každém věku se člověk může naučit naslouchat svým vlastním potřebám a přáním a jít si za svým. Být asertivní neznamená povyšovat se nad ostatní nebo se chovat sobecky. Znamená to umět prosadit svůj názor, nenásilným a klidným způsobem.