Sběratelský poklad: Hodnota historických autodráh z ČSSR
Který chlapec nikdy nesnil o tom, že dostane k narozeninám nebo pod stromeček autodráhu? Výrobek...
Ukládání nákupu do lednice bereme jako samozřejmost, ale právě tady dělá většina lidí chyby. Až 90 % Čechů používá spodní šuplíky špatně – často do nich dává ovoce, které tam nepatří, a tím zbytečně urychluje kažení dalších potravin.
Rajčata z obchodu často chutnají mdle a jsou vodnatá. Přitom stačí jednoduchý postup, který z nich dostane mnohem víc chuti, než byste čekali. Žádné drahé ingredience ani komplikované techniky - jen trochu trpělivosti a pár základních surovin, které máte doma.
Schválně, zkuste si tenhle experiment. Jděte do nejbližší hospody, kavárny nebo na třídní sraz a jen tak mezi řečí do placu hoďte otázku: „Kdo první z Evropanů objevil Ameriku?“ Vsadím se o své poslední boty, že minimálně 90 % lidí ze sebe bez zaváhání vyhrkne: „Kryštof Kolumbus, 1492, lodě Santa María, Pinta a Niña, pohoda, dej mi další otázku.“
Pamatujete si na typické sobotní dopoledne na vesnici? Sotva dopijete kávu, ozve se první sekačka, pak křovinořez a během chvíle je hluk všude kolem. Cíl je přitom jasný: mít dokonale upravený „anglický trávník“, tedy krátký, rovný a na pohled bezchybný.
Československé dukáty s motivem svatého Václava představují fascinující kapitolu naší numismatické historie. Od svého vzniku v roce 1923 si tyto zlaté mince získaly mimořádnou oblibu nejen mezi sběrateli, ale i investory.
Možná jste slyšeli o lidech, kteří hledají poklady na půdách nebo s detektorem v lese. Ve skutečnosti ale můžete narazit na cenný kousek i bez toho – klidně ve vlastní peněžence.
Pamatujete si na ně? Elegantní československé hodinky PRIM Diplomat byly v době socialismu byly symbolem vkusu i určité prestiže. Kdo je měl na ruce, působil jako člověk z lepší společnosti. Už samotný název zněl tehdy skoro západně.
Vzhled vojáka není jen otázkou praktičnosti, ale i tradice a symboliky. Česká armáda proto v posledních letech přichází se změnami, které se inspirují obdobím první republiky – dobou, kdy měla vysokou prestiž a silnou vizuální identitu.
Pojďme si promluvit o věci, o které se v lepší společnosti většinou mlčí, ale kterou všichni řešíme několikrát denně. Ruku na srdce – kdy jste naposledy přemýšleli o svém toaletním papíru? Většinou na něj vzpomeneme, až když dojde, nebo když v obchodě zoufale hledáme tu akci na „čtyřvrstvý s vůní heřmánku“. Jenže zatímco my v Evropě stále věrně objímáme ruličky z celulózy, ve světě (a už i u nás) se nenápadně odehrává malá revoluce.
Ještě před několika desítkami let bylo broušené sklo běžnou součástí českých domácností. Stálo ve vitrínách, čekalo na návštěvy a vytahovalo se při svátečních příležitostech. Mísy, vázy, karafy nebo těžké broušené sklenice byly symbolem elegance i určité prestiže.