Milujete-li televizní zprávy, možná jste závislí na stresu
Foto: musgraphic / Shutterstock
3 min
Zvuková kulisa je samozřejmě dobrou záležitostí, ale jde o to, co posloucháte. Rytmy, hudbu, mluvené slovo? Pak je vše v pořádku. Když řekneme, že taková série několikahodinových zpráv dokáže pěkně vystresovat, asi je jen poklepe na čelo. Jak asi? Vždyť to tak dělá každý.
Reklama
Ne. Závislost na zpravodajství nám prokazatelně zhoršuje zdraví.
V průzkumu byli lidé dotázáni, do jaké míry souhlasí s výroky jako "Jsem tak pohlcený zprávami, že zapomínám na svět kolem sebe",
Moje mysl je často zaměstnána myšlenkami na zprávy
Zjistil jsem, je těžké přestat číst nebo sledovat zprávy
a "Často nedávám pozor ve škole nebo v práci, protože čtu nebo sleduji zprávy".
Zaposlouchali jste se někdy do zpráv?
Příliš hluku, spěchu, negativity. Zkuste porovnat dnešní zpravodajství s tím, které tu bylo třeba před dvaceti, třiceti lety.
Příliš stresu, přehluším ho
Příliš vysoká hladina stresu, je-li dlouhodobá, někdy přechází nejen do vyhoření, ale i stavu, kdy se dalším stresem už jenom otupujeme.
Než být s vlastními myšlenkami, raději hluk
K podobnému chování nás často vede také úzkost. Ta propuká zejména, když se konečně ocitneme v klidu. Chybí nám ten adrenalin. Studie potvrdila, že 61 % těch, kteří byli na zpravodajství závislí zažívají "poněkud více" nebo "velmi často" fyzické potíže, ve srovnání s pouhými 6,1 % u všech ostatních účastníků studie. Neustálé sledování zpráv v nás spouští stres.
Jak poznáte, že máte televizi vypnout?
Zkuste to. Vypněte ji. Na jeden večer. Pokud cítíte úlevu a divíte se, proč jste to neudělali dřív, máte vyhráno.
Pokud ale cítíte nervozitu, něco vám chybí, máte pocit, že vám něco ujde, něco nestihnete, nebudete vědět, pak zpozorněte.
Zaměřte se na teorii, že na zprávách, neustálém přestimulování, jste možná závislí.
Často se to děje nejen při úzkosti, ze zvyku stálé přestresovanosti, ale také:
- Při nutkavosti mít věci pod kontrolou
- Silná touha se dozvědět, co se děje, když nemáte televizi puštěnou
- Pocitu osamění, ticho ho jen prohlubuje
- Lehké zlomyslnosti, uspokojí nás vidět, že na tom nejsme ještě tak špatně
- Odvádí nás to od jiné práce, forma prokrastinace
- Rodinné vzorce, pokud se tohle u vás doma dělo, máte k tomu sklony a vůbec to nesouvisí s vámi
Na vině je chemie
Je to vlastně docela logické. Tělo si zvykne na neustálý přísun hluku, zvuku, napětí, stresu a ve chvíli, kdy svět kolem ztichne, začneme se cítit nesví.
„Lidé si zvyknou být neustále ‚v aktivním režimu‘,“ říká Dr. Emma Lin , specialistka na spánkovou medicínu.
„Tělo si zvykne na stres.
Pak, když se máte uvolnit, nemůžete.“
Podobně to funguje i u používání sociálních sítí. Navíc tu roli zhoršená regenerace po takto prožívaném stresu. Dostáváme se tak po čase do kolečka nevysvětlitelné únavy a podrážděnosti.
První kroky ke klidu
Cesta ven vede přes jemné přeučování nervového systému. Hledání záliby v klidu. Omezování zpráv. Omezování zbytečného stresu.
Využít můžete lehké bylinky pro uklidnění nervů, procházky v přírodě. Naučte se víc spát. Najděte si své vlastní techniky na omezení stresu.
