Příběh světoznámého čaje, který by nevznikl bez „Devastující Emily“
Foto: bloodua / Depositphotos
Srí Lanka je ostrovní stát v Indickém oceánu, asi 30 km jižně od pobřeží Indie. Svojí rozlohou se blíží velikosti České republiky, žije zde ale téměř 22,5 milionu lidí. Obyvatelstvo tvoří převážně Sinhálci (buddhisté), menšinu pak tvoří Tamilové (hinduisti) a Maurové (vyznavači islámského náboženství).
Na Srí Lance (dříve se ostrovu říkalo Ceylon, Cejlon) vznikaly státy již před naším letopočtem - Kandyjská knížectví, od 2. století n. l. do roku 1255 zde vzkvétala Sinhálská říše, která zasahovala i do jižní části Indie. Zároveň od 5. století sem pronikali Tamilové, kteří na části ostrova zřídili vlastní království.
Od počátku 16. století „kolonizovali“ ostrov Portugalci, v roce 1656 ho ovládli Nizozemci. Koncem 18. století získala Cejlon Velká Británie, která z něj vytvořila v roce 1802 svou kolonii. Roku 1948 byla vyhlášena nezávislost v rámci Commonwealthu, jako parlamentní monarchie v čele s britskou královnou zastupovanou generálním guvernérem (první generální guvernér byl Henry Monck-Mason Moore). Roku 1972 zde vznikla nezávislá republika, která zůstala členem Commonwealthu.
Čaj dovezli na Cejlon v 50. letech 19. století Angličané z Indie. V té době byl ve Velké Británii již oblíbeným a všeobecně rozšířeným nápojem. První pokusy s pěstováním čaje byly prováděny kolem roku 1850, ale pravý rozmach pěstování začal až zhruba o 20 let později. Napomohla tomu velmi nepříjemná skutečnost - plísňová choroba, která napadá kávovníkovou kulturu.
Česky řečená rez listová je způsobena biotrofní patogenní houbou Hemileia vastatrix. Stejnojmenné nemoci přezdívali britští plantážníci „Devastating Emily" (devastující Emily). Přestože se jedná o nejvíce zkoumanou chorobu kávy, stále existují záhady týkající se její epidemiologie a biologie.
Na Cejlonu od doby kolonizace Holanďany bylo pěstování zmíněného kávovníku velmi rozšířené. Plísňová choroba však stačila během jednoho podzimu zničit veškeré kávovníkové plantáže a právě čaj se ukázal být velmi vhodnou a odolnou náhražkou. O pěstování cejlonského čaje se významně zasloužil James Taylor, který v oblasti Loolecondera v roce 1867 vypěstoval první čajovníkovou plantáž.
Pěstování čaje na Cejlonu se velmi rychle šířilo. Byly zakládány nové plantáže v různých nadmořských výškách a v mnoha pěstitelských oblastech. V dnešní době se pěstuje čaj v různých oblastech v nadmořské výšce od 400 do 1900 metrů. Z těchto údajů vyplývá, že na Srí Lance se daří pěstování čaje jak v nížinných oblastech (lowgrown), tak ve středních polohách (medium). Ve vysokohorských polohách (highgrown), zejména oblasti Nuwara Eliya, jsou jedny z nejvýše položených čajovníkových plantáží na světě.
Celková poloha ostrova (tropické rovníkové pásmo), pravidelné monzunové deště, příznivé složení půdy a zejména vysoká péče pěstitelů a plantážníků jsou jedny z hlavních důvodů světového úspěchu cejlonského čaje. Srí Lanka v roce 2019 zaujímala čtvrté místo v produkci čaje, a je druhým největším exportérem (za Indií, dále je Čína, Keňa a ostatní státy). Čaj je pro Cejlon hlavní pěstitelskou surovinou a podle toho s ní srílanské obyvatelstvo zachází.
