Skleněná mísa z dob ČSSR může stát pár stovek, nebo také sto tisíc. Jak to poznáte?
Foto: shutterstock
4 min
Trůnila v obývákové stěně, na chalupě i na nedělní tabuli v 70. letech. Dnes se sběratelé přetahují o jediný kus a platí šestimístné částky. Poznáte ten pravý?
Reklama
Nostalgie, která leskne i po padesáti letech
Kdo by si nepamatoval nedělní odpoledne u babičky? Vonící bábovka, kávové šálky z „dobrého“ servisu a uprostřed stolu skleněná mísa, na kterou se smělo sahat jen pod dohledem. V proskleném sekretáři se leskla vedle váziček, karafy a sady broušených skleniček, které se vytahovaly jen na svátky. Československé sklo bylo chloubou domácností. Dávalo se k svatbám, k narozeninám i jako díkůvzdání lékaři za péči.
Možná ho máte dodnes na chalupě, v krabici na půdě nebo v pozůstalosti po prarodičích. A právě tady začíná příběh, který by se hodil spíš do dobrodružného románu než do článku o starých věcech. Mezi miliony obyčejných kousků totiž existují i takové, o které dnes sběratelé bojují na aukcích.
Mladý génius z Nového Boru
Po válce se Československo stalo kolébkou moderního sklářského designu. V letech 1946–1947 vznikaly na Sklářské škole v Novém Boru práce, které dnes patří mezi vyhledávané rarity. Jejich tvůrcem byl Stanislav Libenský, pozdější legenda světového sklářského umění a profesor pražské UMPRUM. Je to ten samý Libenský, který spolu s Jaroslavou Brychtovou proslavil české sklo monumentálními tavenými plastikami po celém světě.
Ještě před tím ale vytvořil raná díla, mezi nimi autorskou foukanou mísu zdobenou jemným lineárním leptem. Žádná sériovka, žádný stroj. Ruční práce, elegance, světlo a čistá linie. Právě takové kousky dnes sběratelé označují slovy, která se u starého skla nepoužívají často: pro ně je to svatý grál.
Jak poznat originál od lisované „stovkové“ mísy
Pozor, ne každá mísa z babiččiny vitríny je poklad. Lisované sklo z národních podniků jako Sklo Union, Rosice nebo Heřmanova huť zdobilo v 70. a 80. letech miliony obýváků. Je krásné, vzbuzuje vzpomínky a hřeje u srdce, ale na trhu se dnes obvykle pohybuje v řádu stovek korun, výjimečně do 1 500 Kč. Autorský solitér se pozná podle ručního zpracování, nepravidelností typických pro foukání, jemného leptu a hlavně podle doložitelného původu, tedy provenience.
Rozdíl vystihuje znalec aukčního trhu s uměleckým sklem: „Lidé si často pletou masovou sériovou výrobu užitkového lisovaného skla pro socialistické domácnosti s originální autorskou tvorbou a ateliérovými solitéry světově uznávaných výtvarníků. Vysoké sumy v řádu desítek či stovek tisíc korun sběratelé platí pouze za prokazatelně autentická díla s nezpochybnitelnou proveniencí, například za rané práce Stanislava Libenského.“
Tehdy pár korun, dnes šestimístná suma
Tehdy stál užitkový kousek pár korun československých. Dnes se autentický autorský originál s doložitelným původem na specializovaných aukcích, například v domech jako Artplus nebo na portálu Livebid, může vyšplhat do rozmezí zhruba 100 000 až 133 000 Kč. A vrcholné tavené plastiky téhož autora se draží ještě o řády výš.
Pokud tedy při příštím úklidu narazíte na těžší, ručně foukanou mísu s jemným leptem, nevyhazujte ji ani neprodávejte za odvoz. Obraťte se na odborníky z aukčního domu nebo na muzeum skla a nechte si dílo posoudit. Nejhorší, co se může stát, je, že získáte krásnou vzpomínku na dětství. Nejlepší, že vám babička z nebe poslala poklad.
A co vy? Stojí i u vás na chalupě nebo v obýváku skleněná mísa s příběhem? Ať už je to unikát za desítky tisíc, nebo obyčejná lisovaná krasavice za dvě stovky, její skutečná hodnota se často měří vůní bábovky a smíchem rodiny kolem stolu.
