Tajemné náhorní plošiny: Pevnosti, na kterých se střetává geologie a dávná historie
Foto: Argentique / Depositphotos
3 min
Tyto zvláštní „placaté“ hory vznikly tak, že se nejprve na dně dávného moře usadily vrstvy písku a dalších materiálů, které se postupně zpevnily v horniny. Později moře ustoupilo a vítr, voda a mráz začaly odnášet okolní měkčí horniny.
Reklama
Ty tvrdší odolaly a zůstaly stát jako vyvýšené plošiny s rovnými vrcholy. Tento dlouhodobý proces byl často doprovázen pohyby zemské kůry, které zvedaly nebo snižovaly celé území, čímž vznikají typické strmé svahy a ploché vrcholy.
„Náhorní plošiny vznikají tedy několika různými způsoby. Například náhorní plošina Jugurta v Tunisku je ukázkou inverzního reliéfu. Vyvíjel se, když měkčí horniny vytvářely kopce (vrásnění směrem nahoru) a tvrdší horniny údolí (vrásnění směrem dolů). Když měkčí horniny zvětraly, staly se tvrdé horniny na dnech údolí náhorními plošinami“,
popisuje John Baxter v knize Přírodní divy světa 100 úžasných divů světa přírody.
V případě Jugurty (Jugurthy) je náhorní plošina přirozenou pevností se strmými útesy, vysokými 610 metrů, které ji chrání. Jméno dostala po dávném numidském králi Jugurthovi, který ji používal jako tvrz ve válce s Římem v letech 112 – 105 př. n. l.
Starodávná obydlí pod Zeleným stolem
Mesa Verde (v překladu Zelený stůl) v Coloradu ve Spojených státech je rovněž plochá rovina, chráněná útesy vysokými 610 metrů, ale je mnohem větší než Jugurta. Je vytvořena z pískovce s vrstvami břidlice a uhlí. Postupný zdvih země, spojený s erozí měkkých hornin řekami, vytvořil náhorní plošinu, která je dnes pokryta jalovcovými a borovicovými lesy. Oblast se proslavila sídlišti Indiánů (tzv. skalní puebla), která se více než tisíc let tisknou k pískovcovým útesům.
Záhadný indiánský kmen „Mimozemští předci“ nám i po 700 letech zanechal černočernou oblohu a divoce…
„Domov bohů“ na obrovské plošině
V nepřístupné Guyanské vysočině v Jižní Americe, na trojmezí mezi Venezuelou, Brazílií a Guyanou, se zdvihá Mount Roraima, rudý pískovcový masiv, dlouhý 14 a široký 5 kilometrů, který dosahuje výšky 2743 metrů. Erozí tu byly mezi plošinami vymlety hluboké rokle a průrvy, které jsou vidět v činnosti na vrcholu Mount Roraimy, přes jejíž strmé okraje přepadávají vodopády, odnášející tvrdou horninu. Místní indiáni Pemónové neboli Taulipangové považují vrchol hory za „domov bohů“, někdy se hoře přezdívá „plovoucí ostrov", často totiž vykukuje z bílých mraků jako by na nich plul.
Jmenuji se Stolová hora
Z přístavu v jihoafrickém Kapském Městě vypadá hora jako veliký, modrozelený monolit. Její 1067 metrů vysoké útesy jsou velmi strmé a hora zcela dominuje rušnému přístavu. Z pohledu od zálivu vypadá její povrch, který se táhne po délce 3,2 kilometru, dokonale ploše. Odtud je odvozen jednoduchý název hory – Stolová (anglicky Table Mountain, afrikánsky Tafelberg). Z centra města sem vede krátký úsek silnice a na vrchol hory je možné vyjet kabinovou lanovkou, která se cestou otáčí kolem své osy.
Stolovou horou končí na severu horské pásmo, které leží mezi Kapským Městem a mysem Dobré naděje. Pásmo tvoří pískovec a křemenec, které spočívají na starší žule a břidlicích. Lomené siluety pískovcových útvarů jsou pro svoji takřka biblickou posloupnost nazývány Dvanáct apoštolů. Na východě Stolové hory je Ďáblova špice, vysoká 975 metrů, zatímco na západě jsou menší kopce Lví hlava a Signální hora, které dosahují výšky 640 a 335 metrů nad mořem, uvádí publikace Přírodní divy světa.
