Tralalačku z hlavy jen tak nedostanete, potvrdila věda
Foto: ShotPrime Studio / Shutterstock
3 min
Jistě to znáte. Melodie, která nám zní v hlavě. Chytlavá tralalačka, která zaryje rýhu v mozku na dlouhé roky. Prastará melodie, na jejíž původ si nemůžete vzpomenout, což vás bude užírat tak dlouho, dokud si nevzpomenete.
Reklama
Ikonická je scéna s Sheldonem Cooperem v Teorii velkého třesku, kdy celý jeden díl otravoval s nápěvkem melodie, kterou si nemohl vybavit. No, pak si ji konečně vybavil, měl kliku.
Náhoda tomu chtěla, že přišlo ponouknutí v podobě hry na osobnosti. Docvaklo mu, že jde o nápěvek písně od The Beach Boys: Darling.
Je to náladovka, kterou chceme slyšet znovu
Protože jsou příjemné. Rytmické. Udělají rychlou emoční stopu. Doslova nám vystřelí nějakou náladu a nám je samozřejmě poté líto, že nálada padá dolů. A tak si mozek vybaví melodii znova. A znova. A znova. Navíc nám to pozitivně ovlivnilo náladu a výkonnost.
To je také důvod, proč mají některé hitovky miliony zhlédnutí krátce po vydání. Lidem se tak líbí, že chtějí ten dopaminový zážitek cítit znovu a znovu. Říká se tomu „uchožrout“, „ušní červ“, prostě melodie zaseknutá v uších a hlavě.
Tohle je ukázkový příklad, vydržíte bez zachvění?
Sia a Unstoppable je jedním z příkladů takové kolísavé chytlavé melodie, která budí emoce a rozechvívá vaše hlasivky, i když si ji nezpíváte.
Mají smyčku a rytmiku
Jak se tedy dělají hity?
Ačkoliv se nám v hlavě mohou objevovat i slova a zvuky, je méně pravděpodobné, že se v ní ozvou než v písních, které mívají repetitivní strukturu a smyčky motivů,
píše washingtonpost.com.
Jaké písně mají tyhle tendence?
- Rychlejší
- Optimistické
- Dobře zpívatelné
- Krátké, opakující se
- Předvídatelné, se záblesky neočekávaných intervalů
Mozek sám pokračuje, i když hudba náhle skončí
Výzkumy, ale i vaše praxe, dokazují, že když taková tralalačka nebo chytlavý hit náhle skončí, v hlavě nám pokračuje dál. Nadále jsou aktivovány stejné sluchové a motorické části jako při skutečném poslechu.
Představování si hudby je velmi podobné skutečnému poslechu. Přímý poslech je přímočařejší, představování hudby už zapojuje více mozkových struktur.
Touha zpívat nám rozechvívá hrdlo
Ačkoliv skutečně nezpíváme, tak ve skutečnosti vnímáme jemné chvění v hrdle a na hlasivkách. Sugesce funguje skvěle. Takže i jen přehrávání si písní v hlavě je užitečné. Tříbíme si mozek a trénujeme paměť.
Jak se jich zbavit?
Nechoďme kolem horké kaše. Recept je jednoduchý.
Najít si jinou hudbu, protože tuto mimovolní představivost jen tak nevypneme. Trik spočívá ve výběru písně, která sama o sobě nevyvolá emoce v uších.
Jakubowski uvedl, že v Británii lidé zpívají píseň „God Save the Queen“, která jim dokáže odvést pozornost od zamoření "uchožrouty".
Jaká píseň by mohla být mazací pro uchožrouty pro nás?
