Nejšerednější psi světa. Jednoznačně zvítězilo české plemeno. Nejen že strašné vypadá, má i strašné jméno

Soutěže o nejšerednějšího psa světa mají dlouhou tradici, zejména v kalifornské Petalumě, kde se každoročně utkávají tvorové, kteří vypadají spíše jako kříženci netopýra, vypelichaného plyšáka a postavičky z hororu. Obvykle těmto žebříčkům kralují čínští chocholatí psi se svými kožními pupínky a jazyky visícími trvale z tlamy. Tentokrát se ale pomyslným vítězem v kategorii „estetické kontroverze“ stalo tradiční české plemeno.

Šampion z českých luhů a hájů

Mluvíme o Pražském krysaříkovi. Pro někoho je to národní poklad a nejmenší pes na světě, pro nezaujatého pozorovatele je to však ztělesnění všeho, co je na psí šlechtitelské ambici zvláštní. Pokud se na něj podíváte bez emocí, uvidíte třesoucí se stvoření na tenkých nožkách, které připomínají párátka, s očima vypoulenýma tak, že máte strach, aby mu při silnějším kýchnutí nevypadly z důlků.

A pak je tu to jméno. Krysařík. Upřímně, v marketingu by toto slovo pravděpodobně neprošlo ani prvním kolem. Zatímco jiná plemena mají vznešené názvy jako „zlatý retriever“ nebo „border kolie“, my jsme své národní plemeno pojmenovali po hlodavci, kterého měl za úkol hubit. Název evokuje špínu, kanály a středověký mor, což v kombinaci s jeho drobným vzrůstem vytváří obraz, který v člověku nevyvolává zrovna touhu po mazlení.

Proč vypadá tak, jak vypadá?

Vizuální stránka krysaříka je výsledkem staletí selekce. Původně to nebyl žádný „kabelkový pes“ pro parádu. Ve středověku se tito psi pohybovali na královských dvorech i v měšťanských domech a jejich úkolem bylo lovit krysy a potkany. Proto ta malá velikost, mrštnost a – ruku na srdce – i ten mírně neurotický výraz. Museli být neustále ve střehu.

To, co dnes vnímáme jako ošklivost, je vlastně funkční design. Velké uši, které působí na malé hlavě disproporčně, sloužily jako dokonalé radary pro zachycení sebemenšího šramotu v podlaze. Vypoulené oči měly zajistit široké zorné pole. Jenže v moderním obývacím pokoji, kde je největším nepřítelem robotický vysavač, vypadá tato kombinace rysů prostě… zvláštně. Krysařík často působí, že prožívá permanentní existenciální krizi, umocněnou oním typickým nervózním třesem, který je plemeni vlastní.

Estetika „ošklivosti“, která baví

Žijeme v době, kdy se krása přejedla. Dokonalé tváře z Instagramu nás nudí, a to samé platí i u domácích mazlíčků. Proto zažívají plemena jako buldočci, mopsové nebo právě náš krysařík takový boom. Lidé totiž nehledají jen vizuální shodu s ideálem krásy, ale hledají charakter a emoci. A tu krysařík doručuje v koňských dávkách.

Když se podíváte na krysaříka, nemůžete zůstat lhostejní. Buď se vám ho zželí, nebo se musíte usmát nad tím, jak se příroda (a člověk) vyřádili. Je to pes, který vypadá, že byl sestaven ze zbytků jiných zvířat, a jeho disproporční tělo je vlastně jeho největším marketingovým tahákem. Navzdory svému „strašnému“ jménu a vzhledu, který připomíná křížence mimozemšťana s hmyzem, je to pes s obrovským egem. Krysařík si totiž neuvědomuje, že váží stejně jako průměrný steak; v jeho hlavě je to minimálně rotvajler.

Ošklivec, kterého nejde nemilovat

Označit Pražského krysaříka za nejšerednějšího psa je samozřejmě nadsázka, ale v konkurenci huňatých krasavců prostě vyčnívá. Jeho vzhled je bizarní, neohrabaný a trochu komický. V kombinaci s názvem, který vám okamžitě připomene deratizační firmu, tvoří balíček, který buď milujete, nebo absolutně nechápete.

Ve světě, kde se vše snaží být uhlazené a symetrické, je existence takto „ošklivého“ plemene vlastně osvěžující. Krysařík nám připomíná, že osobnost je víc než exteriér. Může mít vypoulené oči, může se klepat jako osika a může se jmenovat po škůdci, ale stále je to pes, který by za svého páníčka dýchal – i když u toho dýchání nejspíš trochu chrochtá. Pokud tedy hledáte psa, který bude středem pozornosti ne proto, že je krásný, ale proto, že je fascinujícím úkazem, český krysařík je jasná volba. Jen se připravte na to, že vysvětlovat jeho jméno v zahraničí bude vyžadovat hodně trpělivosti a možná i trochu dějepisu.