Nacistické experimenty, o kterých se svět nikdy neměl dozvědět
Foto: v-strelok / Depositphotos
4 min
Období druhé světové války dodnes patří k nejstrašnějším obdobím v dějinách lidstva. Neutuchající boje na všech frontách, hrůzy koncentračních táborů a nacistické experimenty na lidech v nás dodnes probouzejí hrůzu. I po tolika letech si říkáme, čeho všeho jsou lidé schopní. Dodnes patří tyto experimenty do temné kapitoly našich dějin, dějin lidských práv a medicíny. Pojďme se podívat na ty nejznámější a nejhrůznější experimenty, které byly nejčastěji prováděny na židech, Romech a dalších vězních v koncentračních táborech.
Reklama
Extrémní teploty
Mnozí vězni byli v táborech vystaveni extrémně nízkým teplotám či byli ponořeni do ledové vody, aby se zjistilo, jak chlad působí na lidský organismus. Nacistický lékař Sigmund Rascher byl natolik pečlivý, že si vedl velice přesné měřící tabulky, do kterých zaznamenával teplotu vody, klesající teplotu lidského těla a čas, kdy vězeň zemřel. Druhým extrémem bylo ponoření lidí do vařící vody či rozpáleného oleje, přičemž vědci zkoumali popáleniny lidského těla.
Nebezpečný plyn
Plynové komory jsou známé z mnoha koncentračních táborů, z nichž je nejznámějším plynem Cyklon B, který byl právě využíván k usmrcení milionu lidí v plynových komorách. V rámci nacistických experimentů však byli vězni vystavováni i dalším plynům a bylo zkoumáno především to, za jak dlouho vězni vlivem plynu zemřou. Kromě zmíněného Cyklonu B byl velice často používán i Yperit, známý z 1. světové války. Vězni byli následkem Yperitu silně popáleni a lékaři zkoumali, jak u nich co nejefektivněji popáleniny následně zacelit.
Zákeřná infekce
Infekce nacistické lékaře fascinovala, a tak experimentovali s bakteriemi, viry a dalšími patogeny. Nemoci pak podrobně studovali a na vězních zkoušeli nové léky a nové možnosti léčby. K běžným experimentům patřilo i to, že lékaři vězňům do svalů zašívali sklo, špinavé kusy látky nebo kamení a zkoumali, za jak dlouho cizí předmět tělo vyloučí. Kromě toho v koncentračním táboře Buchenwald sypali lékaři svým vězňům do jídla jed a zkoumali, jaké má na vězně účinky.
Chirurgické zákroky bez anestezie
Anestezie se vězňům téměř nikdy neaplikovala. Běžně tedy docházelo k tomu, že amputace, operace či chirurgické zákroky probíhaly při plném vědomí vězňů. Běžné byly také chirurgické pokusy na těhotných ženách a čerstvě narozených miminkách, které byly od matky odejmuty a zkoumalo se na nich, jak dlouho vydrží žít bez potravy. Neobvyklé nebyly ani pokusy se sterilizací lidí či transfuzí krve.
Pokusy na dvojčatech
Z koncentračního tábora Osvětim jsou velmi známé případy pokusů na dvojčatech. Ať už se jednalo o klasická dvojčata, či dvojčata siamská lékaři je k sobě různě sešívali nebo je naopak od sebe oddělovali a zkoumali, jak dlouho takhle přežijí. Stejně jako dvojčata fascinovali lékaře i liliputi, na kterých prováděli například prodloužení kostí či transplantace orgánů.
Nacistická ideologie
Josef Mengele, lékař z koncentračního tábora Osvětim, zkoumal také to, jak by mohl změnit barvu očí. Stříkal tedy vězňům do očních bulev různé chemikálie a zkoumal, jaký vliv to na tělo bude mít.
Pokusy s poraněním hlavy
Mozek lékaře vždy fascinoval, proto není divu, že velmi často prováděli i experimenty, které měly zjistit, jak lidský mozek funguje. V koncentračním táboře v Baranaviči pravidelně vězně bouchali mechanickým kladivem do hlavy, které mu na hlavu dopadalo každou sekundu. Vězeň byl u toho nehybně připoután k židli. Pokus skončil tím, že vězeň zešílel.
Zmíněné experimenty jsou pouhým zlomkem toho, čeho se nacističtí lékaři za války dopustili. Experimenty byly velice kruté, neetické a po skončení války byli tito lékaři obviněni z válečných zločinů. Někteří z nich byli odsouzeni, jiným se podařilo uprchnout do Jižní Ameriky, což byl případ i toho nejznámějšího lékaře této doby, Josefa Mengeleho, přezdívaného „Doktor smrt“.
