Kvíz: Knedlíky, omáčky, koláče. Poznejte české jídlo jen podle popisu
Foto: stockfotocz2 / Depositphotos
4 min
Víte, co vlastně jíte a odkud to přišlo? Pojďme podniknout menší výlet do minulosti a zjistit, kde se u nás naše tradiční jídla vlastně vzala a jak se k nám dostaly dnes už zcela nepostradatelné přísady jako brambory.
Reklama
Polévky pro chudé a chléb pro vyšší třídu
Představte si středověk: kamenné domy připomínající chalupy, stěží vůni pečeného chleba, ale zato polévku, která nesměla chybět na žádném stole. Vodová polévka, kterou dnes známe jako česnečku nebo oukrop, byla pro tehdejší venkovany základní jistotou – stačilo sádlo a trochu česneku, a měli sílu vyrazit do práce. V bohatších rodinách se do polévky přidávala smetana nebo vejce, ale pro většinu lidí byl luxusem i obyčejný krajíc chleba. Ten se přitom pekl v mnoha verzích už dávno před 15. stoletím – žitný, jáhelný nebo mazancový, podle toho, co kdo měl.
Když se na talíři objevily lanýže
A teď malý skok do doby Rudolfovy Prahy. Na dvůr císaře Rudolfa II. přicházeli kuchaři, cukráři a paštikáři, kteří sem donesli opravdové kuriozity – želví maso, lanýže i úhoře. A rozdíly mezi pány a obyčejným lidem se tehdy výrazně prohloubily. Zatímco šlechta si užívala zvěřinu a paštiky ze vzácných zvířat, obyčejní lidé jedli stále skromně, hlavně luštěniny a různé kaše.
Samozřejmostí byly pokrmy z masa, ale ty si dopřávala převážně šlechta.
zní z webu trendyzdravi.cz.
Brambory: od strachu k lásce
Co by dnes byla česká kuchyně bez brambor? Přitom se jim lidé zpočátku vyhýbali a nechtěli je konzumovat. Císařovna Marie Terezie je nařídila pěstovat hlavně kvůli vyřešení hladu – a trvalo to, než jim Češi přišli na chuť. Ale jakmile se rozvařily na škubánky, upekly na placky nebo z nich vznikly první knedlíky, brambory se staly miláčky každého domova.
Knedlíky, řízky a svíčková: začátek národní hrdosti
Rok 1826 a Magdalena Dobromila Rettigová. Její kuchařka změnila všechno – díky ní se objevily obalované řízky, guláš, bramborový salát a dokonce i slavná svíčková, která tehdy vypadala úplně jinak než dnes. Současnou podobu, se smetanou a brusinkami, jí dodaly až vlivy slavných osobností, které navštívily Francii. A řízek? Ten se k nám dostal z Vídně a původně byl telecí. Bramborový salát přišel až ve 20. století, ale dnes? Sváteční oběd bez téhle dvojice si umí představit jen málokdo.
A co je podle cizinců naše národní jídlo? Jejich názory se dozvíte zde.
Sladký závěr, co nám připomíná dětství
Česká kuchyně ale není jen o mase a omáčkách. Buchty se plnily tvarohem už v 17. století, štrúdl k nám přišel přes Rakousko a Osmanskou říši, perník se pekl z klášterních receptů... a trdelník? Ten je ve své současné podobě spíš novodobou turistickou atrakcí než starou tradicí.
Kmín – hrdina v pozadí
A na závěr jeden nenápadný, ale věrný společník české kuchyně: kmín. Najdete ho skoro všude – v chlebu, zelí, bramborách i v mase. Roste u nás odjakživa, a tak není divu, že se stal ochucovadlem číslo jedna.
Až si příště namažete chleba s kmínem máslem, nandáte si svíčkovou nebo si ukrojíte kousek bábovky či buchty, vzpomeňte si, že každé sousto má svůj příběh. A možná se na ten talíř podíváte s trochu větší úctou než doposud. A pokud si myslíte, že znáte českou kuchyni nejlépe ze všech, zkuste si náš kvíz o české kuchyni. My vám popíšeme jídlo a vy vyberete ze tří odpovědí, co to je. Uhodnete všechno?
Kvíz
Pokud se opravdu vyznáte v české kuchyni a vaše recepty se zakládají pouze na ní, určitě pro vás byl náš kvíz velmi jednoduchý. A pokud jste se v něčem spletli, není na tom nic špatného. V současné době je běžné zkoušet recepty z cizích kuchyní. Zkusme však dnes zavzpomínat na naše kořeny a zítra si pochutnejme na obědě, na kterém si pochutnávali i naši předci.
