Inuitské děti nebyly pojmenovávány podle pohlaví. Byly jménem provázány s rodinnými kořeny více, než bychom očekávali
Foto: Albert Peter Low / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
4 min
Děti byly jménem provázány s rodinnými kořeny více než bychom očekávali. Kultura pojmenovávání dětí se mezi různými národy liší zejména podle toho, jaká víra zde s ohledem na zvolené jméno panuje. Inuité v tomto směru využívají velmi zajímavý systém, jehož cílem je vzdát čest a připomínat si své blízké.
Reklama
Rodiče pro své děti vybírají jména z různých důvodů. V západním světě se při výběru jmen novorozenců lidé zpravidla přiklání k aktuálním trendům nebo volí variantu dědického jména, tedy pojmenovávají své děti po příbuzných či po významných osobnostech. V našich končinách mají jména jedinečný charakter – obvykle neexistuje homonymum s jiným významem, pokud není člověk pojmenován po nějakém místě nebo záměrně podle určitého předmětu či věci, shoda bývá většinou náhodná nebo přenesená – typickým příkladem jsou jména vycházející z názvů květin (Jiřina, Hortenzie), výjimečně nastane změna nezáměrně (Nora, Blanka). Inuitská jména na rozdíl od těch našich nesou o něco hlubší význam, překvapí vás ovšem spíše jejich užívání.
Inuitská jména
V současné době Inuité zpravidla pojmenovávají své děti několika jmény. Pro oficiální potřeby mají standardní jméno a příjmení, obvykle se jedná o jména anglicky znějící, která jsou však doplňována typicky inuitským jménem. Klasická inuitská jména vychází z názvů předmětů, zvířat nebo vlastností, které byly pro jejich přirozené prostředí typické. Tradiční inuitská jména tak mohou znamenat například část ruky či nohy, vchod do iglú, výraz pro ledního medvěda apod.
Pojmenovávání dětí u Inuitů
Pokud se u nás rodič rozhoduje, jaké jméno pro dítě vybrat, obvykle se informuje také o jeho konkrétním významu. Většina běžně užívaných jmen vychází z latiny či řečtiny, nebo má původ slovanský, případně v nějakém jiném národu, který na evropském území pobýval.
Jména zpravidla hovoří o nějaké vlastnosti, kterou pak danému člověku připisujeme. Velmi důležitou roli ovšem často hraje také skutečnost, zda někoho s daným jménem známe (lidé se stejným jménem máme tendenci vnímat stejně v určitých rysech). Inuité v tomto směru jdou ještě o něco dále a věří, že se jménem na člověka přechází duch jeho předchozího nositele, své děti proto pojmenovávají především podle vážených nebo milovaných příbuzných, obvykle se jedná o člověka, který již nežije.
Důvody pojmenovávání děti podle známých
Hlavním důvodem, proč Inuité volí pro své děti tradiční jméno po někom, koho dobře znají a ideálně se jedná o důležitého člena rodiny, je dvojí. Jednak právě podle výše zmíněné víry v duchovní spříznění doufají, že bude jejich dítěti dopřáno stejně dlouhého a úspěšného života, jednak toto pojmenování plní funkci všeobecného sblížení rodiny a také zachovávání kultury a tradic. Řada párů během očekávání potomka dokonce kontaktuje starší členy rodiny, aby dítěti jméno pomohli vybrat.
Ve většině případů se volí jméno již zesnulého předka, na němž se starší členové rodiny shodnou, případně se čeká na nějaké znamení (například se zesnulý někomu zjeví ve snu). Tímto způsobem se zajišťuje pokračování tradice a rodině často pomáhá přivítání nového potomka stejného jména vyrovnat se se žalem nad ztrátou důležitého člověka. Zajímavostí v tomto případě je skutečnost, že při výběru jména nehraje roli pohlaví – inuitská jména na pohlaví navázána nejsou, chlapec se může třeba jmenovat po babičce a jeho jméno bude zcela totožné.
Oslovování inuitských dětí
Zvláštností inuitských jmen je také jejich používání. Jelikož Inuité věří, že se jménem na novorozence přechází duch zesnulého, bývá také oslovován jeho titulem – rolí v rodině. Pokud tedy třeba matka dítě pojmenuje po svém otci, oslovuje ho právě tímto způsobem, tedy jako tatínka. Jeho vlastní sourozenci jej pak oslovují ekvivalentem výrazu dědeček. Tento zvláštní přístup má pomoci zachovat kontinuitu rodu a soudržnost rodiny, která s novým členem vlastně nevítá někoho, koho nezná, nýbrž důvěrně známou osobu, k níž má již vybudovaný vřelý vztah. Každý člen rodiny si tak do nového přírůstku promítá již známé pocity a novorozenec je vnímán jako plnohodnotný člověk, u něhož se předpokládají stejné vlastnosti, schopnosti i potenciál jako u toho, jehož jméno nese.
